Best Friend [DaiSuga] ✔️

3.

Ahoj!!

Věnováno Anikk23 <3 

Šel jsem do školy a zastavil se před Sugawarovo vchodem. Divil jsem se, že ještě nestál venku. Zazvonil jsem an něj. Po chvíli vyšel, ale neměl na tváři jeho obvyklý úsměv. Trochu jsem ho popíchl za nedochvilnost s dojmem, že to bude brát jako vtip. Jen se ublíženě zatvářil a vykročil na cestu. ,,Copak s tebou je a proč vypadáš tak nevyspale?" optal jsem se ho. Vážně jsem o něj měl starost. I když si toho do teď nejspíš nevšiml, měl jsem ho opravdu rád a to ne jen jako kamaráda. 

,,Nespalo se mi zrovna nejlíp a vstával jsem hrozně brzo a už se mi nepodařilo usnout." odpověděl jsem a doufal, že se přestane vyptávat.

,,A proč se ti nespalo dobře?" vyptával jsem se dál. Už od včera se zdál divný a něco mi říkalo, že i tentokrát za to může Kageyama. Chytil jsem ho za ruku a otočil k sobě.

,,Jen se mi zdál nehezký sen, nechci o tom moc mluvit." odsekl jsem mu. 

Nechal bych ho, ale když vidím, jak vypadá, musel jsem ho přimět mluvit. Nechtěl jsem, aby celý den měl takhle ponurou náladu. ,,No tak, víš, že mě můžeš říct všechno, nemá s tím něco společného Kageyama?" zeptal jsem se přímo, jinak bych to z něj už asi nedostal.

Tohle mě na něm občas štvalo. Nedal se odbýt. ,,Jsi vážně neodbytný. A máš pravdu. Nevím, možná mám jen strach z toho, že už mě nebudete potřebovat, že nakonec budete chtít, aby vám nahrával jen on. Zdálo se mi, jak jsem pokazil přihrávku, která rozhodovala o naší výhře nebo prohře, a vy jste pak všichni odešli..." zradil mě hlas a já už nemohl dále mluvit. 

I když jsme se spolu znali dlouho, nikdy nedošlo navíc, než poplácání po zádech. Tentokrát by ani tohle nepomohlo, a tak jsem ho prostě objal. Poprvé jsem mu byl tak nablízku. Mé srdce tlouklo jako o závod a tváře se mi lehce červenaly. Neodtáhl se a mé objetí přijal a oplatil mi jej. ,,Nikdy bych tě za něj nevyměnil, už včera jsem ti říkal, že pro mě budeš vždy ten hlavní a náš tým by nemohl postrádat někoho, jako jsi ty. Tak už nesmutni a nezabývej se těmi hloupými sny a myšlenkami. Možná už to není ten král hřiště, jakým býval na nižší střední a jestli ano, změníme ho k lepšímu, ale budu potřebovat tvou pomoc." dokončil jsem svou dlouhou řeč a propustil ho ze svého objetí. 

Pokračování příště...