Best Friend [DaiSuga] ✔️

57.

Ahoj!!

Když jsme se vrátili domů, ještě jednou chvíli jsme si poseděli v kuchyni u šálku teplého čaje, abychom se trochu zahřáli. Ani jeden z nás neměl hlad, protože jsme byli najezení zvenku, a tak mě napadlo, proč si nejít lehnout. Daichi jako by mi četl myšlenky, vzal mě do náruče a nesl mě směrem k ložnici. Pomohl jsem mu otevřít dveře. Postavil mě na nohy a rozsvítil.

,,Ty se každým dnem překonáváš víc a víc." řekl jsem, když jsem spatřil už tak kouzelnou místnost obohacenou jeste o okvětní lístky rudých růží a vonných svíček, které Daichi postupně zapaloval. Poté zhasnul. Kmitající a lehce prosvicující plamínky takovou toužebnou a zároveň tajemnou atmosféru.

,,Nad čím pořád přemýšlíš, že stále nevnímáš a stojíš na místě." oklepal jsem se, když jsem zaslechl jeho hlas za sebou, ačkoliv jsem ho před pár vteřinami viděl stát před sebou.

Začal jsem jej líbat na krku a krůček po krůčku se i s ním blížil k posteli. ,, Myslím, že je teď ta správná chvíle ti vše vynahradit." pošeptal jsem a lehce skousl jeho ušní lalůček. Otočil se ke mně a já tak mohl spatřit jeho narudlé tváře a ten nejnevinnější úsměv, jaký jsem na něm viděl. Neudržel jsem se a musel jej políbit. Pokládal jsem ho na postel, samozřejmě s citem, abych mu nezkřivil ani vlásek. Následně jsem si na něj obkročmo sedl. Sklonil jsem se k němu a věnoval mu polibek, poté další a další a postupně je prohluboval.

Vše se najednou dělo tak rychle a já sotva stačil vnímat. Připadalo mi to jako krásný sen, ze kterého jsem se nikdy nechtěl probudit. Všechny polibky, které mi věnoval, jsem mu oplácel. Jenže po chvíli se zničehonic odtáhl a hleděl na mě. Bal jsem se, co by asi tak mohl říci. Tlukot srdce, který jsem doteď nevnímal, byl snad ještě silnější a rychlejší.

,,Víš, jak si se zmiňoval ohledně nových pocitů a chtěl stále víc? Když si jednou spojil naše ruce a zářivě ses při tom usmál, moje srdce v tu chvíli udeřilo tak silně, že jsem slyšel ozvěnu. Když ses se mnou rozeběhl a utíkal pryč, mé srdce tlouklo víc. Takhle to bylo pokaždé, kdy jsi mi věnoval byť jen letmý dotek nebo se na mě usmál. Po čase jsem pochopil, proč mé srdce tak tluče...zamiloval jsem se do tebe. Takže chápu, proč bylo tak těžké držet se zpátky. Zažíval jsem to o něco déle než ty, ale už se nebudu držet zpátky."

,,To ani nechci."

Pokračování příště...