Best Friend [DaiSuga] ✔️

19.

Ahoj!!

Věnováno Gabriela_zemencikova <3

Spojil jsem naše rty v obyčejný polibek a nehleděl na následky. Projela mnou podivná vlna...nevím, jak to popsat...možná vlna vzrušení, tepla a všeho možného. Začal jsem všechno vidět i vnímat jinak. Odlepil jsem se od jeho rtů a vůbec jsem netušil, co teď dělat. Na druhou stranu jsem nebyl sám. Daichi z toho oněměl úplně. Tváře měl rudé jako ještě nikdy předtím a v očích překvapený výraz, ve kterém nebylo znát ani trochu znechucení. 

Oddechl jsem si a zavřel oči. Jenže najednou jsem opět sptatřil to, co se před chvílí stalo a najednou se svět kolem mě začal točit. Moje srdce tlouklo jako o závod, hlavou mi začaly šrotovat nehezký myšlenky na to, co by se mohlo stát. Zakryl jsem si dlaněmi obličej a snažil se vzpamatovat. Co když mě teď nebude mít rád? Jsi takový hlupák, co to pořád vyvádíš. Celou dobu se snažíš přijít na to, jestli tě miluje a nakonec to vypadá tak, jako bys ty už od začátku miloval jeho, ale protože jsi tak natvrdlý, vůbec si to tak nevnímal a jeho si bral jako samozřejmost. Jo i tohle byla pravda. Byl jsem opravdu hlupák, zajímal jsem se hlavně o volejbal.

,,Promiň, vůbec nevm, co to do mě vjelo, byl jsi tak blízko a já najednou...ani nevím, jak jsem se ocitl...však ty víš. Promiň." řekl jsem skoro neslyšně. Bál jsem se spustit dlaně dolů. Nic neříkal. Stáhl mě na sebe a držel mě v objetí. 

Budu ho považovat za krále překvapení, jelikož, on mě opravdu nepřestává udivovat. Nějak jsem se zasekl v okamžiku, kdy mě políbil a od té dobyčas přestal plynout. Vnímal jsem jen ten polibek a i když ho už určitě dávno ukončil, pro mě pořád trval. Musel na mě být zajímavý pohled. Z transu mě vyvedl až jeho hlas, když se zrovna omlouval za něco, na co jsem čekal už přes dva roky. Pohlédl jsem k němu. Měl zakrytý obličej. Stáhl jsem ho na sebe do objetí. ,,Bezmu si něco, cos mi vzal..." řekl jsem a polibek mu oplatil. Nikdy jsem nečekal, že by zrovna Suga udělal první krok...ať už chtěně nebo nechtěne. Byl rudý až po uši stejně jako já. Ani jeden jsme neřekli ani slovo, jen tak jsme leželi na zemi a užívali si přítomnost toho druhého. Něco mi říkalo, že za jeho divný chování mohl Oikawa, a jestli to bylo opravdu tak, měl bych mu poděkovat. Možná nás právě tohle posune dál. 

Pokračování příště...

Jinak jako další Haikyuu ship vyhrál Kurooken, máte nějaké nápady? 

S láskou vaše Tsukki <3