Best Friend [DaiSuga] ✔️

53.

Ahoj!!

Vstoupil jsem dovnitř s domněním, že najdu jen holé zdi a všechno ostatní si budu muset zařídit, ale zase jsem se spletl. Rodiče byli tak hodní, že jsem tu měl veškeré základní vybavení. Připadal jsem si jako ve snu. Sice to nebylo nic neuvěřitelného, přesto jsem nad tím žasl. Prohlédl jsem celý byt, byl prostorný a zároveň útulný, tak jak jsem si jej vždy přál. Snad se bude líbit i Koushimu. Přestal jsem se unášet tou dokonalostí a vrátil se do reality. 

Uplynula necelá hodina, což znamenalo, že Koushi ještě poklidně spí. Vyšel jsem ze svého nového bytu a namířil si to do obchodu o pár bloků dál. Nakoupil jsem vše potřebné pro dnešní výjimečný večer. 

Původně jsem chtěl mu chtěl byt jen ukázat, ale když je vybavený, napadlo mě proč nestrávit dnešní noc tam a rovnou tím vynahradit Koushiho odhodlání držet se zpátky na výcvikovém táboře. 

--------------------------

Poté, co jsem vše připravil, jsem se vrátil za Koushim. Bylo už po deváté hodině. Modlil jsem se, aby nebyl vzhůru. Potichu jsem odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Šel jsem se podívat do svého pokoje a když jsem slyšel o kousek dál téct vodu, došlo mi, že už je vzhůru. Vysvlékl jsem se a vzal si na sebe něco pohodlnějšího. Poté jsem se přemístil do kuchyně, kde jsem připravil snídani a už jen čekal, až přijde.

Koushi se po celou dobu usmíval od ucha k uchu a věřte mi, na světě snad není nic roztomilejšího než Koushiho nefalšovaný úsměv.

,,Proč na mě pořád tak zíráš, mám snad něco na tváři?"

,,No vlastně ano, ten tvůj sladký úsměv, který mě nutí, jak ty říkáš, na tebe neustále zírat. Je totiž tak sladký a když ho pozoruji, zatoužím po polibku." řekl jsem a nahnul se přes stůl k němu, abych jej políbil.

,,Tak za to na mě můžeš zírat dál." poveděl jsem zasněným tónem.

,,Co bys vlastně chtěl dnes dělat?"

,,Nevím, myslel jsem, že se budeme společně učit, jak jsi předtím."

,,Dobře, tak to ti ukážu jedno klidné místo na učení. Chceš jít už teď?"

,,No proč ne, stejně nemáme nic jiného na práci."

,,Tak zavři oči prosím."

Udělal jsem, jak řekl, avšak nic se nedělo. Měl jsem nutkání oči otevřít. Než jsem to stihl udělat, ucítil jsem, jak se mi jemná látky obtáčí kolem hlavy. ,,Mám se bát?" optal jsem se se smíchem.

,,Ne, jen mám pro tebe před učením překvapení. Můžeme jít?"

,,Jen do toho, už teď se nemůžu dočkat."

Pokračování příště...