Best Friend [DaiSuga] ✔️

40.

Ahoj!!

Když jsem ho našel, zrovna roztomile sekíroval členy našeho týmu. Každopádně i oni se bránili. A po Tsukkiho poslední poznámce se všichni začali hlasitě smát. Přidal jsem se k nim a mé oči se zahleděli na toho "nevinného" andílka. ,,Koukám, že se bavíte dobře i beze mě." promluvil jsem do davu chichotajících hráčů. Získal jsem Sugawarovo pozornost. Měl velice zvláštní výraz. Snad byl i naštvaný, nevím. ,,Stalo se něco?" optal jsem se tak, aby to slyšel jen on. Zakroutil hlavou v nesouhlas. Jen jsem kývl nazpátek. ,,Dnes se podává večeře normálně v jídelně, takže se běžte umýt a přijďte včas." poručil jsem jim a zapříčinil to, že jsme zůstali o samotě. 

,,Jsi naštvaný?" začal jsem zlehka a krůček po krůčku postupoval až k němu. Teď už nás dělilo jen pár centimetrů a ani za tu dobu jsem stále nedostal odpověď. ,,Jsi na mě nštvaný?" zkusil jsem to znovu a přiložil svou dlaň najeho tvář. Byl tak sladký a jen po tomhle jediném doteku se jeho výraz změnil. Už Nevypadal naštvaně ani smutně. Měl na tváři jemný úsměv. Přiložil svou dlaň na tu mou a jeho koutky se zvedly ještě o něco výš. ,,Proč stále nemluvíš?" položil jsem mu další otázku. 

,,Nejsem naštvaný...nemohl bych být na tebe naštvaný ani kdybych se snažil sebevíc." nakonec jsem odpověděl. Ano zkoušel jsem hrát uraženého a naštvaného, ale to prostě nejde. Jeden jediný dotyk mi stačil, abych věděl, že ho miluji čím dál tím víc a také abych věděl, jak moc miluje on mě. ,,Ty ses na mě opravdu chtěl zlobit?" překvapeně se zeptal. Nervózně jsem se drbal na týlu a snažil se nedívat mu do očí. Bylo to trapné. ,,Jen malinko, ale jak říkám, nedokázal bych to." hlesl jsem omluvně a stočil pohled k němu. Zeširoka se usmál a nabídl mi svou teplou náruč, kterou jsem bez jakýchkoli námitek přijal. 

Trochu jsem se od něj odtáhl a znovu na něj pohlédl. Hrozně moc jsem ho chtěl políbit, ale nevěděl jsem, jestli smím. Bylo mi hrozně trapně jen při pomyšlení, že se ho na to ptám. Nakonec jsem nemusel dělat nic. Jeho ruce se přemístily z pasu na tváře. Jemně mě za ně chytil, mírně mi zaklonil hlavu a poté mi věnoval dlouhý sladký polibek plný lásky. ,,Ehhhh...gomen..." odlepili jsme se od sebe po tom, co jsme slyšeli Yamaguchiho zmatený hlas. ,,Já jen, že vás shání trenér..." dodal ještě a vypařil se jako pára nad hrncem. 

Pokračování příště...