Best Friend [DaiSuga] ✔️

32.

Ahoj!!

Věnováno _Na-ta-li_ <3 

Když si se mnou propletl prsty, ucítil jsem šimrání v podbřišku. Co všechno se mnou dokázal udělat...sám nechápu. Šli jsme ruku v ruce až do našeho pokoje. Cestou jsme nepotkali ani živáčka. Nejspíš byli všichni vyřízení po tom sadistickém tréninku. ,,Dnes to vidím už jen na sprchu a postel..." hlesl s únavou Suga a také tak začal konat. Cítil jsem to stejně, ale věděl jsem, že jít spát teď po sprše by bylo marné, jelikož za hodinu měla být večeře. Když přišel, vystřídal jsem se s ním a šel též do sprchy. Smyl jsem ze sebe náš dnešní trénink a poté zavzpomínal na naše hříšné chvíle. Nechtěl jsem se dostat do nehezké situace, a tak jsem na sebe pustil raději studenou vodu. Poté jsem se usušil a oblékl. Vrátil jsem se do pokoje. Suga pravidelně oddechoval a vypadal u toho jako anděl. 

Šel jsem k němu a pohladil ho po tváři. ,,Teď není čas na spaní, za chvíli bude večeře..." šeptal jsem mu do ucha. Jenže on opět udělal něco, na co bych snad ani já neměl odvahu. Stáhl mě vedle sebe na postel. ,,Jen chviličku prosím, poté půjdeme spolu, ano?" řekl nazpátek a já tomu rozkošnému andílkovi nemohl odporovat. Dal jsem mu paži kolem pasu a svůj obličej zachumlal do jeho voňavých vlasů. Utápěl jsem se v nich tak dlouho, že jsem také propadl spánku. 

------------------------------------

Oikawa: ,,Ššššš...ještě je probudíte." 

Bokuto: ,,A neměli bychom je vzbudit?" 

Oikawa: ,,Vždyť oni jsou tak roztomilý, že by byl hřích něco takového udělat a zkuste o tomhle někomu říct." 

Kuroo: ,,Taky vám přijde, že náš král je opět informovaný víc než my?" 

Oikawa: ,,Dobře, možná jsem idiot to uznávám, ale kdybych byl na jeho místě neřeknu to drbnám jako jsi ty a Bokuto, takže bychom měli sehnat svůj tým a je nechat spát..." 

Kuroo: ,,Vlastně když už o tom mluvíš, proč ses nepochlubil, že chodíš s Iwaizumim? Nechápu, jak tě může snést." 

Kenma: ,,Kuroo, jak dlouho na tebe mám ještě čekat, navíc kdo to má vydržet s tebou a jinak blohopřeji, povedlo se vám je probudit." 

,,Co tady všichni děláte? Nevíte snad, že se má nejdřív klepat, než vstoupíte do cizího pokoje." řekl jsem, když jsem spatřil Kurooa, Bokuta, Kenmu a Oikawu. 

,,Já se je snažil zastavit, ale oni si nedali říct..." omluvil se Oikawa.

Kuroo: ,,Jak dlouho spolu chodíte?" 

,,Kuroo?! Nechodíme spolu, jen jsme vyčerpáním usnuli vedle sebe a už sakra vypadněte. V dnešní době se fakt člověk musí zamykat i před svými zvědavými přáteli." 

,,Co se tady děje?" optal jsem se ještě stále rozespale. Co tu sakra všichni dělaj? Neubránil jsem se červeni, jež mi stoupala do tváří. Během vteřiny najednou všichni zmizeli. Tak tohle se bude těžko vysvětlovat...

Pokračování příště...