Best Friend [DaiSuga] ✔️

44.

Ahoj!! 

Usmál jsem se sám pro sebe a v duchu jsem na ně byl pyšný, aspoň už tolik nevyváděli. Vrátil jsem se do našeho pokoje a jemným pohlazením po tváři probudil Sugu. Když se probudil, šel se umýt. Následně jsme se odebrali do jídelny požít nějakou tu energii, abychom ji měli dostatek při hraní. Díky bohu i mé kruhy pod očima se výrazně zlepšily, tak že na dálku byly sotva postřehnutelné. Celý den probíhal poměrně v klidu. Koushi vzal mou výzvu vážně a při zápasech se soustředil. Dnes to byla Seijoh, kdo prohrál nejvíce zápasů. 

,,Ale, ale...dnes nejsi ve své kondici, že?" dobíral jsem si Oikawu, jenž se sotva hýbal že vší té bolesti. Iwaizumi mu asi pořádně naložil. No nějak si to vybít musel, když ho ten pan "dokonalý" neustále vytáčel. ,,Jo včerejšek mi dal zabrat, ale ty také pořád nevypadáš nejlíp a vsadil bych se, že bys na něco takového neměl odvahu." ohradil se Oikawa. ,,Promiň, ale nějak nepotřebuji, aby všichni slyšeli Koushiho sténání. Nemusíme se vychloubat tím, že se milujeme." řekl jsem mírně podrážděně. ,,Ahh já věděl od začátku, že ty budeš ten dominantní a trochu vděku...beze mě by ten blázínek stále nechápal, o co přichází." řekl též nabroušeně a třešničkou na dort tomu byl vypláznutý jazyk. Mávl jsem nad tím rukou a připojil se ke svému týmu.

----------------------------------------------

Dnes jsem byl výkonnější víc než dost, a přesto jsem necítil únavu. Možná proto, že jsem čekal nějakou tu odměnu za to, jak jsem byl poslušný. Společně jsme povečeřeli a projednávali jsme, co bychom mohli zlepšit ve volejbali až jsme se nakonec dostali na téma, co budeme dělat, až skončí třetí ročník. Upřímně, nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale nejspíš bych měl začít. Podle Daichiho odpovědí by šel na medicínu nebo by se sám chtěl stát učitelem. Nevím, jestli bych chtěl učit žáky jako Hinatu a Kageyamu, takže bych se nejspíš rozhodl pro medicínu. Už se nad námi stahovaly závěje noci, a tak bylo na čase jít spát. 

,,Daichi, vím, že se tě na to ptali už ostatní, ale jak chceš tedy trávit budoucnost?" optal jsem se jej, když jsme dorazili do pokoje. S úsměvem se na mě zahleděl a chvíli mě jen  tak sledoval. ,,No nechtěl jsem to říkat před nimi a sám jsem se tě chtěl zeptat na to samé, když jsi byl skoro celou dobu zamlklý. Ale jedno ti povím určitě, šel bych za tebou kamkoliv, to se týká i vysoké školy." nakonec odpověděl a mě to neskutečně zahřálo u srdce. ,,Chtěl jsem ti říct to samé, ovšem ty mě vždy předběhneš." na oko naštvaně jsem řekl a neubránil se červenajícím tvářím. Chytil mě pod bradou a přitáhl si mě do polibku. 

Pokračování příště...