𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{4}

Mohl jsem mu říct vše. Své dětství, pubertu a ranou dospělost. Ovšem neřekl jsem s toho nic, co by zcela řeklo, že se jedná o mé rodiče. Jediné tak ze mě dostal pár instrukcí. Znal mě ze základky, nebyli jsme moc dobří přátele, ale i tak jsem mu nabídl, že k nám kdykoli může přít. Jako každému. Moje dobrota pro tento svět byla někdy, až příliš, ale i tak jsem nebyl svatý. Nakonec jsem mu řekl, aby tento strohý děj vyvedl k sobě, k své krizi a prosbě o práci. Byl jsem si jist, že mí rodiče to nebudou více komentovat a po vyznání upřímné soustrasti ho za pomocníka vezmou. Už nyní jsem viděl, že se sotva otáčí a každá ruka jim byla pomocná. Avšak zda tam skutečně půjde bylo na něm a zítřku, kdy jsem mu byl skoro v patách.

V osm byl na nohou, nasnídaný a sám proti sobě, kdy já mu do toho kecat nemohl. Pouze ze stínu sledovat jak opouští byt, ověřuje si adresu a následně vchází do rodinného podniku nudlí a rýže. Rychlé občerstvení, trvanlivé potraviny nebo šálek kávy. To vše se zde nacházelo a během víkendů a prázdnin působili i jako večerka. Bylo mi líto, že jim nemohu pomoci a jen sledovat jak každou korunu obrací a i tu, co by si měli nechat dávají do kasy zvlášť.

Stál jsem na dané adrese před budovou s občerstvením. Zde jsem si před vstupem zopakoval několik vět, které mi Chanyeol sdělil a nakonec jsem s velkým nádechem a úsměvem na tváři vstoupil.

,,Dobrý den," pozdravil jsem slušně postarší pár, který stál za pultem. Můj pozdrav mi naráz opětovali a já k nim přistoupil blíže. ,,Hledám práci," řekl jsem prostě a oni se zarazili.

,,Abych to vysvětlil, tak jsem kamarád vašeho syna a zkrátka mi jednou nabídl, že když budu potřebovat, tak mám kdykoliv přijít. Víte mám teď problém s prací, ale také to vašemu synovi dlužím, neboť mi sám hodně pomohl. Mám u něj tak dluh, který bych rád splatil," řekl jsem a následně sklopil hlavu poté, co ženě ukáplo několik slz. ,,Omlouvám se za své nevychovaní. Upřímnou soustrast," dodal jsem, načež muž poděkoval a začal ženu uklidňovat. ,,Pokud jdu nějak nevhod, či nehledáte pomoc, tak já půjdu. Nechci vám působit nějaké starosti či potíže," bylo mi jich upřímně líto, neboť jsem sám věděl jaké to je, ztratit nejlepšího kamaráda, který je jako vaše rodina.

,,Ne, zadrž," řekl muž a já svůj pohled opět zvedl. ,,Pomoc se nám hodí, neboť sami to už skoro nezvládáme. Navíc Chanyeolovi kamarádi jsou zde vždy vítání, tak pokud máš zájem, můžeš začít už teď," řekl a já na moment přestal dýchat. Chanyeol? Tohle je jeho rodina?

Vše šlo jako po másle a dokonce z bonusy, kdy jsem si musel odkašlat. Tiše přecházející jsem viděl jak pohledem ke mě zakotvil, aby si to ujasnil. Nemohl jsem tak nijak vyvracet neboť to moje maminka sama potvrdila. Jsou to mí rodiče, náš podnik a já mrtev. Tedy skoro. Ovšem mnoho lidí kolem mě to bralo jako ano a mí rodiče to nevyvraceli. Byli smíření s tím, že mohli o syna přijít úplně nebo se jednoho dne shledat. Ne pouze ve snu, kde jsem se marně pokoušel dostat a když tak na krátkou dobu. Ani tak si mě nevybavovali po probuzení a oto to bylo horší. Oni byli stále skleslí a já z toho zdrcený. Nyní jsem však měl jinou prioritu. Sledovat Baeka, držet mu palce a tiše našeptávat, když něčemu nerozuměl.

O hodinu později, po řádném vysvětlení jeho práce odcházel jako zaměstnanec tohoto podniku. Zítra byl jeho první den, kdy se měl seznámit s malým personálem o dvou lidech, a pak už jen práce. Zda s toho byl nadšený na něm znát nebylo. Vlastně se z jeho tváře nedalo vyčíst nic a o to mě to dost mrzelo. A přitom vůbec. Bylo to nahození úsměvu a výzva, abych mu zcela změnil život a donutil myslet jen pozitivně. Nejlépe do skutečného konce jeho života, pokud to ovšem bylo možné. „Tak co? Nejsi rád, že máš teď aspoň něco? Chápu, že to není nic moc, ale garantuji ti, že se budeš bavit!"