𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{6}

Ráno bylo jako každé jiné, avšak s velkým rozdílem. Byl jsem totiž na cestě do nové práce, přičemž mi Chanyeol byl stále v patách. Nikdy bych neřekl, že mu dnes budu za jeho oporu vděčný. Najevo jsem to znát však nedal. Doufal jsem nyní jen v jedno a to v to, že v té práci vydržím a nepokazím to hned první den. Chanyeol na mě stále mluvil, ale já neodpovídal. Jediné co ze mě však nakonec vypadlo bylo poděkování. Poděkování za tuto šanci.

Trvalo to pak už jen chvíli a já stanul před budovou rychlého občerstvení, do které jsem s nádechem vstoupil a všechny pozdravil. 

,,Tak jste si to nerozmyslel. To jsme rádi, neboť si to každý rozmyslel a už nepřišel," řekla žena, načež si povzdechla a já sklopil hlavu. Bylo mi jich upřímně líto, neboť jsem viděl, že ani oni to nemají lehký, ale přesto mají úsměv na tváři. Tedy aspoň chvíli. Najednou jsem si uvědomil, že i já mohu mít stále chuť žít. Byl jsem na sebe nyní více naštvaný, neboť jsem byl hlupák. Slepý hlupák.

Oficiálně se dveře tohoto malého podniku otevírali, až po deváté, ale mí rodiče byli takové dobroty, že pro některé otvírali již dřív. Zvláště, když byli oba nachystaní u kasy, má sestra mezi stoly píšící objednávky a menší personál v kuchyni. Ten se skládal z muže jenž mi nikdy nevěnoval příliš slov a ani mým rodičům toho o sobě moc neřekl. Jen základní informace jako jméno, Kim Taeju, věk a studium jenž nedokončil. Až po smrti jsem mohl zjistit jaký tajnůstkář to je a jak dokonale dokáže převést lež. Bylo to dítě ze zlatou lžicí u pusy a i tak ze sebe dělal toho nejzranitelnějšího. Byl to opak dívky, jenž mi byla osinou v zádech, ale i tak dokázala člověku zvednout náladu. Moon Yeongu, jenž už nyní viděla Baeka jako svou kořist a zbývalo málo, aby po něm neskončila.

„Juju většinou umívá rýži nebo krájí maso, já dělám zbytek, ale teď si tu práci rozdělíme... Jsem Yeongu, ale můžeš mi říkat Yogu, oppa," s úšklebkem jsem seskočil ze stolu, když se drze dotkla jeho hrudi a on automaticky couvl. Její pohled se nijak nezměnil, aniž když změnil téma ohledně práce. Osina si našla novou řiť. Nějak tak jsem dokázal pojmenovat situaci, když mu podala pánev, olej a ukázala jak co dělat. Ovšem následně neodešla. Vše si naskládala na vedlejší stolek a kam šel, šla i ona.

„Pokud ji budeš chtít odpálkovat, buď šetrný, to divadlo ti za to nestojí a moje rada... Ignoruj to," zašeptal jsem k němu, když jsem se po hodině nemohl nadále jenom tak dívat na jeho utrápenou tvář. Stejně jako Taeju, jenž si vzal svou stoličku a odešel zeleninu krájet ven. Jeho maska byla natolik chladná, že o něj Gu nikdy nezavadila pohledem v takovém měřítku jako u jiných. A já vskutku nechápal jak to dokázal.

Kolektiv byl zvláštní a já byl o to radši za Chanyeolovu přítomnost. Byl vděčný za jeho rady, vysvětlování a zkrátka za vše. Bylo to od něj hezké, neboť já si takové chování nezasloužil. Ne potom jak jsem se k němu choval já. Teprve nyní jsem si uvědomil, jaký hrubián a sobec jsem byl. Myslel jsem si, že jediný s problémy jsem já, avšak byly tu i jiní. Lidé kteří na tom byly hůř než já. Proto jsem využil přestávky k tomu, abych si vzal Chanyeola bokem a za vše mu poděkoval a zároveň omluvil.

,,Chanyeole, vím, že jsem byl hrubý a zlí a mrzí mě to. Zároveň ti také děkuji za tohle vše a chtěl bych tě o něco požádat. Začneme znovu?" zeptal jsem se s úsměvem a natáhl k němu ruku. ,,Byun Baekhyun, jméno mé."

„To je opravdu rychlá změna," s těmito slovy jsem nejistě přijal jeho nabízenou dlaň, stiskl ji a velice rychle pustil, abych se zbavil nepříjemného svědění. Jakoby se náhle ve mě vše opět probralo a já mohl pocítit onen cit. Avšak stejně rychle jako jsem to pocítil, tak rychle vše zaniklo a já byl jen obrys. Černá čára na bílém papíře, kdy se mi barvy vyhýbaly. O to více to bylo smutné a nutkání se vzdálit silné. Bez jediného slova jsem prošel zdí, opustil prostor a stanul na prázdném chodníku, kde nebylo živé nohy. I za živa jsem věděl, že tudy moc lidí neprojde a o to to bylo horší. Být někde na hlavní ulici bylo vždy lepší než v labyrintu ulic. Minutu po mě vyšel Taeju, se svým typických pohledem na svět, kdy jako nic mnou prošel a vzdálil se vedle, aby s kapsy vytáhl cigaretu.