𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{14}

Moje pracovní doba se chýlila ke konci a stejně tak i polovina pracovního týdne. Byla středa a Chanyeol se v pondělí vrátil, přičemž si vyslechl nespočet omluv. Byl jsem rád, že mi po mém vysvětlení odpustil a my mohli být opět jen spolu. No a zatímco on byl v baru, tak já dnes už třetí den sledoval Taejua a vypadalo to, že už brzy odhalím pravdu. Stálo mě to však spoustu lží, přetvářek a také mé hrdosti, kdy jsem musel předstírat jeho kamaráda.

,,Taeju, ten dnešek platí?" zeptal jsem se ho, načež on přikývl a já nahodil falešný úsměv. Nicméně tu pak byl samotný podnik a rodina Park, kterým jsem daroval své peníze na zrenovovaní podniku. To mělo začít probíhat příští týden a mně už se nyní rodila v hlavě myšlenka, kterou s Chanyeolem musím probrat.

,,Tak v deset Taeju," řekl jsem, když má směna skončila. Po opuštění podniku jsem však nezamířil domu, ale do baru za Chanyeolem.

I přesto, že uplynulo pár dní od odhalení malého střípku z Yoova života, stále to byl šok, jenž jsem nedokázal rozdýchat. Náhle jsem si uvědomil jak moc slepý jsem a kolik podobností mi uniklo před očima, i když jsem je oba měl denno denně na očích. Každou minutou se mi tak potvrdilo, že pokud člověk nic nehledá, shody a podoby nenachází. V prázdné sklenici jsem pak hledal slova, abych započal konverzaci jenž nezačala ani za hodinu, dvě nebo tři. Až snad patnáct minut před Baekiho příchodem, kdy jsem se ptal na jednoduché věci, nikoli na jeho smrt nebo bratra. Od toho jsem tu nebyl.

„Myslíš, že to bolí?" jeho tichý dotaz mě donutil k zvednutí obočí a až z jeho pohledu jsem pochopil, co těmi slovy myslí. Odchod. Snad i proto jsem se chopil jeho dlaně, pevně ji stiskl a povzbudivě usmál. Nemohl jsem mu říct zda přechod bolí nebo ne. Nemohl jsem mu říct nic, pouze slibovat, že to bude dobré a nikdy nebude zapomenut. „Slib mi, že až tohle skončí, tak si pořídíš štěně!"

Jeho prosba mě rozesmála. Stejně jako prosba o pojmenování, což jsem mu slíbit mohl. Nebyl to žádný problém, spíše příslib z jeho strany o reinkarnaci. Stisk polevil v okamžení, kdy se dveře otevřeli a dovnitř vstoupil Baek. Hlavní detektiv tohoto koloběhu, jenž ani nevěděl, že jeho pokus o sebevraždu byl z části dobrý nápad. Rozpohyboval zrezavělé kolečka, jenž došla pochybu.

,,Ahoj Chanyeolie," pozdravil jsem ho a s informací jak moc mi chyběl, jsem ho obejmul. ,,Dneska jdu k Taejuovi. Myslím si, že mi věří, a tak by mi to mohl už dneska říct. Navíc mi sám řekl, že mi něco hodně důležitého chce sdělit," informoval jsem je a nakonec se odtáhl. Po otázce co zde dělali, mi Chanyeol upřímně odpověděl já nadšeně vypískl. Byl jsem nadšený, že s Chanyeolem budem mít štěňátko. Ovšem až se vyřeší tento případ a Chanyeol se probudí. Nyní tu ovšem byla ještě jedna věc, kterou jsem s ním musel probrat.

,,Chany, musím s tebou mluvit. Jde o tvé rodiče. Tak trochu," řekl jsem nervózně a se stydlivým úsměv sklopil hlavu.

Zprvu ve mně hrklo, že se něco stalo, ale po složení celé věty v hlavě mi došlo, že ne. Jeho slova byla spjatá s podnikem a nějak jsem to i tušil. Všechny jeho plány, budoucí i aktuální, jenž potřeboval probrat. I přesto, že toho udělal hodně a já mu opakoval, že to stačí a jak to bude možné, pomohu mu. Avšak jeho tvrdohlavost mluvila o velkém plánu, kdy jsem ho odtáhl bokem a zprvu se chtěl zeptat na něco jiné. Na jeho plán s Taejunem neboť mohl být i nebezpečný.

„Co když ti ublíží nebo se v něm objeví tajné choutky?" optal jsem se tiše a potlačoval žárlivý pod tón neboť on by mohl. Mohl by ho sfouknout jako domeček z karet, který bych již nepostavil. Oprávněně jsem se bál, ale srazu si uvědomil jedno. „Vlastně... neublíží ti."