𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{8}

V okamžení, kdy se za Baekhyunem zavřeli dveře od koupelny jsem z tohoto bytu vypadl skrze. Nezabýval jsem se slovy, které jsem ani říct nechtěl, ale slovy jenž jsem říct mohl. Snad i proto jsem nepostřehl jak často procházím skrze lidi a nakonec zastavuji před mým domovem. Tedy podnikem, nad kterým byl malý byt. Pouze koupelna, obývák a dva pokoje, kdy jeden sdíleli rodiče a druhý já ze sestrou. Byla to bída, když jsem stanul na jeho prahu, udělal nejistý krok a následně se posadil na posteli jenž byla delší dobu ustlaná. Nad ní pak byla police s knihami, fotkami a jinými věcmi jenž bych se rád opět dotkl. Ale bylo to nemožné. Stejně jako stanout po boku mé matky a ujistit ji, že vše je v pořádku.

Po půl hodině jsem stanul na placu, nahlížel do stran, kdy tu příliš lidí nebylo a právě vstupoval Baek. Ze svým plánem století. Do minuty se s tím svěřil mým rodičům, jenž nadšeně souhlasili. Viděli v tom velkou pomoc stejně jako já. Nikoli jenom útěk od pořádné práce jako Tae, nebo útěk od Yeongu.

,,Díky chlapče. Ani nevíš jak moc si tvé pomoci vážíme," řekl pan Park a já se pousmál.

 ,,Neděkujte mi, neboť nemáte za co. Chanyeol mi hodně pomohl a já mu to dlužím. Taky to dlužím i vám, neboť jste mi dali šanci zde pracovat. Jsem rád když mohu pomoc," sdělil jsem s širokým úsměvem a následně si úhledně srovnal všechny plakáty. S rozloučením jsem pak obchůdek opustil a vydal se směrem do ulic. Měl jsem před sebou nejen klidné, ale také rušné ulice a já už nyní věděl, že mi to zabere celou šichtu.

,,To co jsem řekl tvým rodičům je pravda. Hodně si mi pomohl. Otevřel si mi oči a ukázal, že se stále mohu na svět dívat barevně a za to ti moc děkuji, Chanyeole. Jsem tvým velkým dlužníkem," řekl jsem mu a následně se zastavil v pohybu. On se zastavil kousek přede mnou a s otázkou na mě hleděl. ,,Taky bych chtěl pomoc i tvému kamarádovi jako omluvu za své chování. Proto mi dovol ti pomoct najít jeho vraha."

Zprvu jsem netušil o čem mluví, ale až po chvíli pochopil, že je řeč o Yongilovi. Dobroty v něm náhle bylo, až příliš a já se tak nezmohl na víc než poděkování. Jak za sebe, tak Yoa. Též jsem mu to chtěl v nejbližší době, co nejdříve oznámit a doufal, že poté co vstoupím na známé místo, naleznu zde i Barryho. Nutkavý pocit si to ověřit ihned mě nutil proklouznout skrze zeď, vzít to zkratkou a stanout na prahu známého místa, aby ten upíjející nebyl pouze kocour. Byl to i Barry, jenž křičel svou vinu a já pochopil, že je k tomuto světu přivázaný stejně jako starý kocour. Lítost jsem nepociťoval, naopak nutkání jim dát za uši a alkohol, co stékal po zemi jim zabavit. Nechat zde pak Yoa se mi nijak nechtělo, i když byl náhle zvyklí. Nijak mu nevadilo, že dělám společnost smrtelníkovi a na něj nemám chvíle.

Stejně jako sám na sebe. S širokým úsměvem jsem stanul po jeho boku, oznámil pár novinek a po shlédnutí jeho širokého úsměvu se mohl poklidně vrátit. Ne jenom do stínu Byun Baekhyuna, ale i do podniku, když měl vše hotové a zdálo se že nové místo u kasy z něj dělá lákadlo jak pro ženy, tak muže. Ne jeden obdivovatel mrkl, až jsem se ze zadní židle chytal za břicho při pohledu na Yeongu.

,,Tolik zákazníků jsme tu za jeden den neměli už dlouho. Děkujeme chlapče," řekla nadšeně paní Park a já jen s pokorou přikývl. 

,,Kéž by tu byl Chanyeol a viděl to," řekl nyní pan Park a já po očku vyhledal Chanyeola, abych se mohl široce usmát a pohlédnout na jeho rodiče. 

,,Myslím, že to ví a jistě se raduje tak jako vy. Nicméně na zítra mám připravený dalších pár věcí, tak pokud mám stále vaše svolení?" zeptal jsem se a oni přikývli.

Práce u kasy utíkala rychle a já měl za jeden den víc nápadníků než kdy dřív. To mě však nezajímalo víc, než radost rodiny Park. Měl jsem z toho hřejivý pocit a doufal jsem, že je nezklamu. Že nezklamu je a ani Chanyeola.