𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{7}

V šeru, kdy ty dva osvětlovala jen blízká lampa se vystřídali hned tři reakce od dvou živých a jednoho mrtvého. Baek zatínal pěsti hněvem, který pominul snad v okamžení, kdy si uvědomil, co řekl a s rudou tváří se mi ztrácel z dohledu. Yeongu nebyla v takovém šoku jako já a i tak zatínala pěsti vzteky neboť tohle nebylo poprvé, co vlítla do krásy někoho, kdo ji nemohl nikdy chtít. V paměti jsem se snažil vybavit onoho mladíka, ale nakonec zůstal jen zaraženě hledět na jejich mizících zádech. Sám jsem pak netušil zda dnes věnovat Baekovi svou přítomnost neboť slova, která jsem zaslechl byla dosti intimní. Nakonec jsem přeci jen měl rozumu a ztratil se v třetím směru od těch dvou.

V šeru, kdy pod světlem lampy nebyl vidno můj stín jsem se náhle opět vrátil v čase. Do momentu, kdy mi tma přišla jako můj největší nepřítel a nyní mi byla známou. Jako dítě jsem nedokázal usnout bez světla z lampičky a v dospělosti nedokázal vyjít ven za tmy. Až smrt mě tomu naučila, stejně jako mi známí se nezamilovat. Možná i proto jsem z části začal chápat jeden z jeho důvodů se zabít. Láska byla špatná čarodějnice. A zlomené srdce se dlouho hojilo.

Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to vážně řekl před Chanyeolem. Byl jsem idiot, neboť tohle jsem nechtěl, aby věděl. Ne teď. Bylo totiž brzy na takovouto informaci. Ovšem já už s tím nemohl nic dělat, neboť čas jsem vrátit neuměl. Nezbývalo mi tak nic jiného než se smířit s tím, že to už ví a já se pomalu musel smířit s tím, že mu vše budu muset vysvětlit. S těmito myšlenkami jsem nakonec došel domů, sundal si bundu, kterou pověsil na věšák a následně jsem se zul.

Sedící v obýváku jsem s notebookem na klíně začal konat tak, jak jsem rodině Park řekl. Myšlenkami jsem se tak přesunul k vymýšlení poutavé reklamy, kdy jsem mohl využít i své grafické zkušenosti. Opravdu jsem doufal, že jako první krok to bude stačit.

Z pod lampy se mé nohy opět rozpohybovaly a zamířily do známého podniku, kde pavouci začali nad hlavami tkát pavučiny. Stejně jako nad spícím duchem starého kocoura, jenž tady bude strašit i dlouho po mně. S tím jsem si byl více než jistý neboť tu byl před námi už značnou dobu a jen teď našel aspoň malé zázemí. Avšak nebyl jsem tu jen kvůli němu. Byl tu i Barry, co mával s výstřižkem novin u hlavy a něco horlivě vykřikoval. O co s jednalo jsem zjistil, až když jsem byl u něj. Byl to rozhovor z jistou laboratoří, jenž uznala svou chybu o výzkumech jenž mohli ovlivnit mnoho lidí. Slovo po slově jsem četl, abych zjistil, že lidé po požití údajných prášků na spaní pouze podlehly průjmu. V ten okamžik jsem si uvědomil jak moc velké množství musel Baek požít, aby se stalo to co se stalo.

„S Barrym se tady už půl hodiny dohadujeme, že si za svou smrt může i klidně sám," to se ovšem starší hned začal rozčilovat, ale po chvíli zmlkl. Jako by si náhle uvědomil několik faktorů a rázem zbledl, dosedl na židli a na prázdno se nahmátl po lahvi, jenž k němu nešla. My k tomu svá slova neměli. Dobře jsme si uvědomovali, že pokud tomu tak bylo, tak velice brzy mohlo dojít k uvědomění a propuštění jeho duše. Nebo věčné strašení jako v případě starého kocoura.

Moje veledílo bylo skoro hotové a já ho mohl s úsměvem obdivovat. Musel jsem se pochválit, neboť to bylo dokonalé. Stačilo už jen pár úprav a já si mohl odškrtnout první věc. Jako druhou jsem měl na seznamu webovou stránku s adresou. Tohle byla jedna z věcí, kterou měl snad každý, avšak oni jí postrádali. Věděl jsem, že i tohle tak přiláká více lidí. Nemuselo jich být spousty, ale alespoň o pár procent víc.

Strávil jsem nad tímto dvě hodiny a půlnoc se pomalu blížila. Říkal jsem si tak, kde asi Chanyeol vězí. Mrzelo mě, že zde nyní není, avšak mě to trochu i štvalo. Když ho člověk najednou potřeboval, tak tu nebyl a já ho nyní potřeboval. Potřeboval jsem jeho názor a byl jsem rozhodnutý, že dokud ho neuslyším, tak spát nepůjdu.