𝗟𝗶𝗳𝗲 𝗖𝗵𝗮𝗻𝗰𝗲 [𝖢𝗁𝖺𝗇𝖡𝖺𝖾𝗄]

{12}

Bylo něco k třetí hodině ranní, když jsem hleděl ke stropu a po mém boku byl Baek. Spící miminko, které marně hledalo mé rámě, avšak já se zhmotnit nedokázal. Až v okamžení, kdy jsem se z postele zvedl, přešel k oknu a hledal měsíc, co se skryl za mraky. Takto jsem vydržel, až do moudřejší hodiny, kdy se probral. Mžourající do světla mě žádal ať zatáhnu závěsy, ale já je naopak více odhrnul. Jeho nechuť ke stávání jsem přirovnával k své nemoci spát. Jako duch jsem vlastně nemohl nic a náhle to začalo být více otravné než dříve. Proto jsem doufal, že brzy se můj stav zlepší a já budu zpět ve svém těle.

„Stávej, měli bychom začít z akcí... Nebo mi snad nepomůžeš?" mžourání se následně změnilo v přikyvování, kdy vylezl s postele jako střela a už byl v koupelně. Odtud jeho kroky a polonahý zadek mířil ke skříni a následně do kuchyně. „Co nyní navrhujete detektive, Byune?"

,,Navrhuji hledat Yoův rodný list. Měl by tam být vypsaný i jeho bratr a rodina. Takže bych to plánoval jako první krok, neboť by jeho bratr mohl vědět něco víc," řekl jsem mu během kuchtění snídaně a následně k němu přešel, abych ho mohl obejmout kolem krku a hlavu jsem položil na jeho hruď. ,,Co kdybychom pak zašli do nemocnice a večer si udělali jen pro sebe?" zeptal jsem se ho a čekal, na jeho odpověď. Doufal jsem, že bude souhlasit a mi spolu po perném dnů budem trávit krásný a ničím nerušený večer.

„A ten list chceš hledat kde můj drahý, zlatý?" jeho rodný list museli mít jeho rodiče a jistě se neválel někde jen tak na cestě. Stejně tak mohl hledat po internetu, ale ten kluk ani nevěděl, co internet je. Vše šlo přes něj a dokud nebude schopný spolupracovat, tak nikdy nic nevyřešíme. Snad i proto jsem doufal, že má v kapse i jiná esa. Třeba jak ho rozmluvit. „A k tvému plánu na večer... Už jsi v té nemocnici pečený vařený, asi začnu žárlit!"

Nakonec to skončilo cestou do skrýše, neboť nikde jinde Yo být neměl. Chtěl jsem opravdu vědět jak to vše bude z něj páčit, aniž by mu ruply nervy. Snad i proto jsem se usadil z jejich dosahu, držel u pusy prázdnou sklenici a napínal uši, abych vůbec něco zaslechl jakože vůbec nic.

,,Yo, musíš mi říct aspoň něco, neboť ti jinak pomoc nemohu," řekl jsem mu, ale on mlčel. Prosby byly zřejmě marné a já to už pomalu začal vzdávat. Ovšem měl jsem v rukávu jedno eso. Přeci jen chtěl i on mít klid a jít do ráje. Pryč odsud a od všech vzpomínek. ,,Yo, věř mi, že ho s Chanyeolem najdeme, ale potřebujeme tvojí pomoc. Stačí když řekneš, kde najdeme tvé rodiče a já ti slibuju, že už brzy budeš mít klid. Yo, koukni na mě. Nebýt vás všech a Chanyeola, tak se ještě teď snažím o sebevraždu, ale nyní? Jsem opět státně zamilovaný to toho nejlepšího člověka a ducha. Bez vás, bych byl stále zaslepený a já chci, abys došel klidu. Za svá slova se omlouvám a chci to odčinit, tak mi dej prosím šanci Yo," řekl jsem a po tvářích se mi zkutálelo několik slz. Bylo mi ho líto a byl jsem naštvaný na toho kdo to udělal.

Své pocity jsem nakonec neovládl a chtěl ho obejmout. To se mi povedlo, avšak netrvalo dlouho a on se odhmotnil. Hned na to jsem spadl ze židle a rozplácl se na podlaze.

Ze začátku se zdálo, že ho snad Baek přemluví a na závěr ho chtěl obejmout. Avšak obejměte si ducha, co trucuje. Nikdy to nemůže dopadnout dobře a proto jsem se v okamžení postavil na nohy, došel k němu a zvedl ho, aby se opět usadil na židli a začal nanovo. Slova o tom jak moc je to důležité, proč najednou nespolupracuje a proč musí lidi kolem sebe trápit. Byl to začarovaný kruh, kdy mi to pomalu začalo docházet. Yo byl částečně na mě fixovaný a bál se přejít na druhou stranu. Chtěl, abych šel s ním, avšak v okamžení, kdy on přejde, já budu mít šanci se opět probrat. A snad i proto jsem ho nyní držel za ruku a sliboval, že vše bude dobré. Nikdy už mu nikdo neublíží.