Only Mine [TodoDeku]✓

•2•

Do třídy jsme to stihli těsně před zvoněním.

Hned jak jsme zasedli svá místa, do třídy přišla učitelka s ne moc příjemným pohledem na tváři.

„Takže dečka schovejte si všechno, co máte na lavici do tašky."

„Nechte si vytaženou pouze propisku na psaní."

„Počkat, kdy říkala, že dnes budeme psát test?" zeptal jsem se zmateně Todorokiho, sedícího vedle mě.

„Neříkala to" odpověděl a při tom zadržoval smích.

„Cože?!" vykřikl jsem na celou třídu a všichni se na mě se smíchem podívali.

„A na co, že to píšeme?" naklonil jsem se blíže k Todorokimu, aby nás nikdo neslyšel.

„Předpokládám, že na to co jsem brali minulou hodinu" to mi toho teda řekl.

„A to bylo?" zeptal jsem se.

„Nemám nejmenší tušení."

„Tak to je super" řekl jsem ironicky.

Hned na to k nám přišla Uraraka, která testy rozdávala.

Okamžitě jsem jí vytrhl papír z rukou a podíval se, s čím mám tu čest.

Goniometrické funkce?

Hračka...teda to jsem si aspoň myslel.

Už se blížil konec hodiny a já neměl vyplněnou ani polovinu, ano je to se mnou marné, narozdíl ode mě se můj vždy chytrý soused na test nejspíše připravoval, jelikož už doplňoval poslední cvičení.

Tak tohle jsem zvoral.

S povzdechem jsem položil propisku a lehnul si na lavici.

V matice je to se mnou marné pomyslel jsem si a při tom si všimnul, že si Todoroki nenápadně prohlíží můj test.

Po chvíli opatrně prohodil svůj test s tím mým.

Co má v plánu?

Doplnit mi ho?

Na to už ale není dostatek času.

Z podlavice si vytáhl bělítko a začal přeškrtávat mé příjemní.

„Hej co to-" nedořekl jsem to, protože mi rukou přikryl pusu.

Naznačil ať jsem potichu a následně začala něco psát na kus papírku: Prohodíme si testy. Ty potřebuješ dostat dobrou známku aby ti vyšla trojka místo čtverky (ano v matice je to se mnou opravdu špatné). Mě to nijak známku nezmění takže si můžu dovolit dostat něco horšího.

Po přečtení jsem pochopil, proč začal přelepovat mé příjmení.

Vzal si do ruky opět propisku a na vybělené místo napsal "Todoroki".

Počkat, ale já nechci, aby dostal špatnou známku.

Vzal jsem si svůj test zpátky a hlavou naznačil, že si dovoluji s jeho"dokonalým" plánem nesouhlasit.

Avšak to už za mnou stala osoba, kterou jsem z celého srdce opravdu neměl rád.

„Ehm ehm" odkašlala si a vytrhla mi oba papíry z rukou.

„Pánové můžete mi laskavě vysvětlit, co má tohle znamenat?"

„Paní učitelko to je moje chyba, když jsem se chtěl napít, omylem jsem si zhodil test na zem a Midoriya mi ho pouze podal, proto držel-"

„Ne takhle to nebylo!" překřikl jsem ho.

„Tak a dost, na tohle nemám nervy, oba ihned do ředitelny!" ukázala na dveře od třídy a nám nezbývalo nic jiného, než se zvednout a zamířit si to rovnou k řediteli.

„Omlouvám se" řekl jsem se sklopenou hlavou když jsme se chodbou blížili k ředitelně.

„Není to tvoje vina, měl jsem si na ni dávat větší pozor."

„Ale kvůli mě teď dostaneme napomenutí a máma nás zabije."

Hned jak jsem to dořekl chytil mé už tak rudé tváře do svých dlaní.

„Říkám, že to není tvoje vina, dobře?"

„To-Todoroki?"

„Dobře?" zeptal se a při tom nadzvedl obočí.

„J-jo jasně" přikývl jsem.

Pustil mé tváře a pokračoval v cestě, zatímco já tam zůstal stát s hořícími tvářemi a úplně rudým obličejem jak rajče.

„P-počkej" doběhl jsem ho a pokračovali jsme v cestě.

„Zaklep" řekl Todoroki, když jsme už dvacet vteřin tupě zírali na dveře od ředitelny.

„Ale já nechci" bránil jsem se.

„Proč ne?"

„Nikdo nechce klepat na dveře když si jde pro poznámku nebo něco podobného" protočil jsem očima a pokračoval v tom co jsem to teď dělal - koukání se dveře.

„Proč nezaklepeš ty?" drcl jsem do něj, ale to už se dveře ředitelny samy prudce otevřely a z nich nevyšel nikdo jiný než samotný ředitel školy.

„Dobrý den pane řediteli" pozdravili jsme ho zároveň.

„Co tu tak dlouho děláte?"

„Už jste za těmi dveřmi déle než tři minuty" řekl naštvaně a při tom mu v hlavě určitě probíhala myšlenka - co za idioty si to přišlo pro napomenutí tentokrát?

„Tak pojďte" pozval nás dovnitř.

A od teď začíná peklo.

Musím se z toho nějak vymluvit a zároveň z toho dostat i Todorokiho, jinak to doma nepřežijeme a já nebudu moci dokoukat seriál, se kterým jsem před pár dny začal.

„Pane řediteli je tu možnost-" začal Todoroki, avšak pan řiditel ho okamžitě zarazil.

„Jak zní vaše jména?" nechápavě jsem se na něj podíval, ale odpověděl jsem.

„Midoriya Izuku a Todoroki Shoto."

„Dobrá takže Todoroki a Midoriya" říkal a při tom si zapisoval naše jména do nějaké knihy.

„Uděláme to takhle" začal.

„Jelikož za mnou při tvém nástupu do školy přišla tvoje adoptivní matka a seznámila mě s vaší momentální situací, tak vám dnes nic nezapíšu, avšak mám vás tu poznačené."

„Takže jestli někdy uděláte něco podobného, už s vámi nebudu jednat tak jako dnes, rozumíte tomu?" zeptal se, i když na odpověď nejspíš nečekal.

„Tak už běžte zpátky do třídy, než vám skončí hodina" řekl a my tak učinili.

Opustili jsme ředitelnu a vraceli se zpátky do třídy na hodinu matematiky.

Těsně před tím než jsme vstoupili do třídy, se chodbou ozvalo zvonění.

„To nám to ale dobře vyšlo" zaradoval jsem se.
____________________________________

Když byla poslední deseti minutová přestávka, zeptal jsem se Todorokiho, co bude dělat odpoledne.

„Ještě nevím a ty?"

„Nemám nejmenší tušení" zasmál jsem se.

„Tak mě tak napadá...nechtěl bys se mnou odpoledne něco podniknout, když oba nemám, co dělat?" zeptal jsem se ho a on se na mě s překvapením podíval.

Asi to byl špatný nápad.

„Moc rád" usmál se.

Baví vás zatím příběh nebo chcete aby se už něco stalo?😂