Only Mine [TodoDeku]✓

•10•

Děkuju za 200 přečtení ❤️❤️.

Vešel jsem do jeho pokoje a čekal, co se bude dít dál.

„Posaď se" ukázal na volné místo.

Sedl jsem si na postel vedle něj.

Todoroki si začal sundávat obvaz a já začal připravovat ten nový.

„Moment, Jess mi neříkala nic o takové ráně" vypadlo ze mě když byl obvaz na jeho levé noze pryč.

„Važně?"

„Je jasné, že ti ji v nemocnici vydezinfikovali, ale zdá se, že pak o něco později začala znovu krvácet" vysvětlil jsem mu, když jsem si všimnul zaschlé krve kolem rány, a odešel pryč z pokoje.

„Počkej kam to jdeš?" slyšel jsem za sebou Todorokiho hlas, ale neodpovídal jsem mu.

Šel jsem rovnou směrem do koupelny, kde se nacházela lékárnička i s dezinfekcí.

Když mi došlo, že dezinfekci bychom neměli používat na koberci, který máme v pokojích, tak jsem se otočil a šel zpátky pro Todorokiho.

„Todoroki, musíme s tím jít do koupelny" nechápavě se na mě podíval.

„Tu ránu musíme pro jistotu vydezinfikovat" dodal jsem.

Došel jsem k posteli kde seděl a přehodil si jeho ruku přes moje rameno, aby se o mě mohl opřít.

„Půjdu pomalu" ujistil jsem ho.

Po chodbě jsme to zvládli v pohodě, ale jak jsme se chystali vejít do koupelny, tak jsem zapomněl na takový ten malý "schod" který bývá ve dveřích.

„Pane bože..." oddechl jsem si když jsem ustál mé zakopnutí.

„Promiň Todoroki, v pohodě?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Jo nic mi není."

Posadil se na stoličku, která se v koupelně nacházela a já jsem z šuplíku vytáhl dezinfekci a vatové tampónky.

„Ještě dojdu pro obvazy" řekl jsem mu a šel zpátky.

Ze stolu jsem vzal obvazy i s nůžkami a vydal se zpět do koupelny.

„Todoroki můžeš mi podržet ty vatové tampónky?" zeptal jsem se ho.

„Jasně."

„Tak jo" nadechl jsem se a začal stříkat dezinfekci na ránu, která se nacházela na Todorokiho levém lýtku.

Všimnul jsem si, jak zatnul zuby.

No co si budem...ta rána nebyla nejmenší.

Po chvíli působení, jsem mu z rukou vzal vatové tampónky a začal čistit ránu.

„Ne...tak moc" zaskučel.

„Promiň" omluvil jsem se.

Když už rána byla čistá, vrátil jsem vše na původní místo a nachystal si obvazy.

„Můžeš podržet ty nůžky?"

„Jo jasně, ale musíš mi je podat."

Natáhl svoji ruku a já mu nůžky podal.

„Jdu na to."

Začal jsem obvazovat nohu, kde se nacházela rána.

„Tady to ustřihni" ukázal jsem na obvaz.

„Jelikož se ti rána táhne až ke kotníku tak ti to musím zavázat i tam" informoval jsem ho, a při tom sponečkami zapínal obvaz.

(Omlouvám se...nevím jak se tomu přesně říká. Ale na obvaz se dávají takové železné "sponečky" aby se nerozvázal).