Only Mine [TodoDeku]✓

•17•

Už se blížil večer a já měl co dělat, abych každou chvíli neodpadl.

„Izuku, měl bys už jít spát" vešla do mého pokoje máma.

„Ještě nemůžu" povzdechl jsem si.

„Musím dokončit ten úkol do matiky."

„Jsem ráda, že tak pilně studuješ ale měl by sis už odpočinout, můžeš to dodělat při snídani" usmála se na mě a já na souhlas přikývl.

„Asi máš opravdu" vstal jsem ze židle a šel si dát něco k večeři.

„To už je tolik?" divil jsem se, když jsem se podíval na hodiny.

„Mairen a Shoto už spí, tak se snaž být potichu, taky si už půjdu lehnout" řekla a zmizela ve své ložnici.

Sedl jsem si ke stolu, kde na mě čekala večeře, kterou mi máma nachytala.

Vlastně ani nemám hlad...

Jen si na chvíli položím hlavu na stůl a pak...

Pak jsem usnul.
____________________________________

„Proboha Midoriyo, co tady děláš?" zaslechl jsem ve svém snu mně povědomí hlas.

„Co?" řekl jsem ospale a zvedl hlavu.

Já nešel do postele? divil jsem se.

„Todoroki, co tady děláš?" zeptal jsem si a při tom si protíral oči.

„Měl jsem žízeň, tak jsem se šel napít a uviděl tě tady" vysvětlil.

„A-aha" vstal jsem a přitom se mi zamotala hlava, že jsem se musel opřít o kuchyňskou linku.

„Jsi v pohodě?" zeptal se.

„Jo to nic, jen jsem strašně unavený" zívl jsem si a klekl si na zem.

Asi budu spát tady pomyslel jsem si.

Zavřel jsem oči a zády se opřel o linku.

Uslyšel jsem, jak se ke mně blíží něčí kroky a pak jsem ucítil jak se mě dotkli něčí ruce.

„Todoroki, co to děláš?" zamumlal jsem a uvědomil si, že mě drží v náručí jak malé dítě.

„Vůbec nic" řekl a lehce se usmál.

Normálně bych ho od sebe odstrčil ale na to jsem teď neměl sílu ani náladu.

Jsem strašně unavený...

Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a usnul.
___________________________________

Ráno jsem se probral ve své posteli a nemohl si vzpomenout na včerejší večer.

„Ale ne já zaspal!" okamžitě jsem vstal z postele a vběhl Todorokimu do pokoje.

„Todoroki, rychle vstávej, zaspali jsme" začal jsem s ním třást, aby se co nejrychleji probral.

„Prosím Todoroki, za půl hodiny nám začíná škola" řekl jsem a on se začal probouzet.

„Tak šup" strhl jsem z něj peřinu do které je vždy až po hlavu zabalený.

„Myslím to vážně" řekl jsem mu a šel k Mairen.

Ani jsem se neobtěžoval klepat.

„Mairen, už je ráno musíme vstávat."

„Brácho Deku..." řekla ospale.

„Promiň, že to je tak náhle ale musíš rychle vstát, zaspali jsem, už je půl osmé" vysvětlil jsem a ona se zvedla.