Only Mine [TodoDeku]✓

•4•

Promiň Todoroki..."

Zacpal jsem mu nos, nadechl a přiložil své rty na ty jeho.

A tak jsem to zopakoval ještě desetkrát.

Když jsem přestal, zhluboka jsem dýchal a cítil, jak jsem začínal rudnout.

Nikdy by mě nenapadlo, že moje první "pusa" bude s klukem.

Zakroutil jsem hlavou.

Na tohle není čas!

Vytáhl jsem si z kapsy mobil a začal vytáčet číslo 155.
____________________________________

Za chvíli se před naším domem objevila sanitka.

Já jim vysvětlil situaci a než jsem se nadál, už odnášeli Todorokiho na lehátku.

„Promiňte, vy jste jeho...?" zeptal se mě jeden s těch co ho odnášeli.

„Nevlastní bratr, jsme jeho adoptivní rodina" odpověděl jsem.

„Takže nejste pokrevně příbuzní?"

„Ne pane, můžu jet s vámi?" zeptal jsem se.

„Jelikož se na místě nenachází zákonný zástupce, tak je to vaše povinnost, jet s námi" odpověděl jeden z nich.

„Pojď sem" nařídil mi řidič sanitky a já nasedl na jedno ze sedadel, která se v sanitce nacházela.
____________________________________

Když jsme dorazili do nemocnice, zavolal jsem mámě a vysvětlil jí, co se stalo.

Ona řekla, že právě jde s Mairen k autu a ihned vyrazí do nemocnice.

Mě nezbývalo nic jiného než čekat, až přijedou, protože k Todorokimu jsem momentálně nemohl, jelikož mu právě dělali vyšetření.

Doufám, že bude v pořádku.

Po hodině čekání na mámu a Mairen, jsem si začal dělat starosti.

Vytáhl jsem si mobil a rozhodl se, že jim pro jistotu zavolám.

„Pan Midoriya?" zeptala se mě jedna ze sestřiček, když jsem se chystal vytočit mámino číslo.

Pouze jsem na její otázku přikývl.

„Pojďte prosím se mnou."

Následoval jsem ji dlouhou chodbou, dokud se nezastavila u pokoje s číslem 52.

„Jsem hlavní sestřička vašeho bratra, to znamená, že mám na starost jeho zdravotní stav."

Ráda bych vám vysvětlila co je s vaším bratrem, tak se prosím usaďte" ukázala na židli, která byla před pokojem 52.

„Klidně budu stát."

„Dobrá tedy."

„Jde o to, že váš bratr z ničeho nic stratil vědomí, když přišel domů z deště."

„Což znamená, že i to by mohlo být příčinou, ztráty vědomí" řekla.

„Takže bude v pořádku?" zeptal jsem se.

„Teď bude v pořádku, zítra může odejít z nemocnice."

„Avšak není to stoprocentní, takže bych doporučovala, abyste se každé dva týdny po dobu dvou měsíců, tady zastavili a pro jistotu udělali odběry krve."

„Nechci vás děsit, momentální stav vaše bratra je výborný a to jen díky vám, avšak mohlo by v tom být i něco víc" naprosto jsem chápal, co tím myslela.

Todoroki je v pořádku, ale pro jistotu by raději zavedla dvouměsíční, odebírání krve, aby se to opravdu potvrdilo.

„Chápu a děkuji za vysvětlení" usmál jsem se na ni.

„Mohu jít za ním?" zeptal jsem se jí dřív, než stihla odejít.

„Určitě ale s největší pravděpodobností teď bude spát" řekla a já vstoupil do místnosti, ve které se měl nacházet Todoroki.

„Ahoj Todoroki, to jsem já" zašeptal jsem při příchodu do místnosti.

Sedl jsem si na židli, která byla těsně vedle něj.

Je mi to tak líto, neměl jsem, tě tam nechávat samotného.

Kdybych... kdybych neodešel a místo toho ti dodělal ten čaj, tohle by se nemuselo stát začal jsem lehce vzlykat.

Jsem tak rád, že je v pořádku.

Neuplynulo ani deset minut a já usnul s hlavou položenou na lehátku, kde ležel Todoroki.
____________________________________

„Midoriyo" uslyšel jsem ve svém snu povědomí hlas.

„Prober se" teď jsem už cítil i to, že se mnou někdo lehce třásl.

„Co se děje?" řekl jsem ospale a otevřel oči.

„Todoroki ty už jsi vzhůru?" zeptal jsem se zmateně.

„Počkat co?!" prudce jsem zvedl hlavu z lehátka a porozhlédl se kolem sebe.

„Todoroki není ti nic, jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho ihned.

„Jsem v pořádku Midoriyo, ale zdá se, že tobě je trochu zima" řekl Todoroki.

„Vážně?"

„Vážně, podívej se, vždyť úplně mrzneš" zasmál se.

„Máš tu nějaké teplejší oblečení?" zeptal se mě a já pokroutil hlavou na nesouhlas.

Tahle byla o něco kratší ale snad nevadí 😅🥦