Only Mine [TodoDeku]✓

•13•

Rukama jsem si zakryl můj už tak rudý obličej a snažil se na to nemyslet.

Jenže to bylo nemožné, když jsme oba byli ve stejné místnosti.

Když Mairen dojedla, mamka jí řekla ať se jde osprchovat.

„Kluci asi vám to už došlo, ale zítra i další dva dny tu budete samy" řekla.

„Cože?! Jakto?" zeptal jsem se.

„Já půjdu do práce a Mairen musí do školy."

„Mami ale já můžu chodit do školy, mně přece nic není" namítl jsem.

„To je sice pravda, ale nechci tu nechat Shota samotného když má zraněnou nohu a kdyby se něco stalo, tak ať tu někdo je" vysvětlila.

„Jo a ještě jedna věc, Izuku ty budeš mít na starost nachystat vám každé ráno snídani" řekla.

„A co obědy?" zeptal jsem se.

„Pro ně se já zastavím ve škole po cestě z práce a o večeři si už nemusíš dělat starosti" řekla s úsměvem na tváři, zatímco já měl co dělat, abych na místě nezkolaboval.

Tři dny tu budu sám...

S Todorokim?!

„Zvládnete to tu, že ano?" zeptala se nás pro jistotu.

„Jo jasně..."

„Tak asi už můžete jít" zasmála se když si všimla mého výrazu.

Tak a teď co nejrychleji do pokoje.

„Midoriyo" řekl Todoroki když jsem se chystal otevřít dveře od svého pokoje, a chytil mě za zápěstí.

„C-co potřebuješ?" zeptal jsem se a při tom se stále díval na kliku od dveří.

„Midoiyo já-" začal ale Mairen, která právě vyšla z koupelny, ho přerušila.

„Brácho Deku tak co jste v tom pokoji teda dělali?" zeptala se nás a já svoji ruku vykroutil z Todorokiho sevření.

„Todoroki ti to určitě rád řekne" řekl jsem až neslyšně, když jsem kolem ní prošel.

Během vteřiny jsem zmizel v koupelně.

„Potřebuju si dát horkou sprchu."

Respektive smýt ze sebe jeho doteky...řekl jsem si pro sebe a začal ze sebe sundávat oblečení.

Ah miluju ten pocit, když na mě dopadají kapky horké vody.
___________________________________

„Ha?! To si ze mě děláte srandu?!" začal jsem otvírat každý šuplík v koupelně, abych našel své oblečení.

„No tak to je úžasný" rozhodil jsem naštvaně rukama a začal si kolem pasu uvazovat ručník.

„Dneska se už pokazilo tolik věcí, že na nové není místo" řekl jsem si, abych se uklidnil a otevřel dveře.

„Nikdo tu není?" pro jistotu jsem se dvakrát rozhlédl a rychle běžel po chodbě směrem k mému pokoji.

Prudce jsem zavřel dveře, které jsem následně zamknul.

„Ah tak to bylo celkem v pohodě" oddechl jsem si a otočil se k mojí skříňi, která se nacházela těsně vedle dveří.

„Todoroki?!" lekl jsem se tak moc, až jsem skoro vyskočil.

„C-co děláš v mém po-pokoji" vykoktal jsem ze sebe a rukama si zakryl hruď.

„Čekal jsem na tebe..."