Only Mine [TodoDeku]✓

•24•

Když jsme s Todorokim po dlouhých dvou hodinách konečně dokončili projekt, nemohli jsme uvěřit, že už to je za námi.

„Konečně!" zaradoval se Todoroki, když poslední věc, kterou měl udělat, byl jeho podpis.

„Nebylo to až tak hrozné ne?" zeptal jsem se ho.

„To si piš, že bylo" zasmál se.

„Když myslíš...mám to dát k sobě do pokoje nebo to necháme u tebe?" zeptal jsem se.

„Radši si to vem k sobě" řekl a já tak učinil.

Hotový projekt jsem nechal na mém psacím stolem a šel zkontrolovat Mairen.

„Mairen, každou chvíli už přijde maminka, pamatuješ, co jsme ti říkali?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Samozřejmě, byli jsme ve škole a tam jsme se normálně učili, pak jste mě cestou domů vzali to kadeřnictví, protože jsem si to moc přála k narozeninám" řekla a já si oddychl.

„Hodná holka" usmál jsem se na ni a pohladil ji po vlasech.

Pak jsem opustil její pokoj a vracel se do toho svého.

„Jsem doma" ozvala se máma a zavřela hlavní dveře.

Hra začíná.

Mairen jako podle plánu, vyběhla z pokoje a šla přivítat mamku, která si při tom všimla jejich vlasů.

Já šel rychle do svého pokoje, vzal si do rukou knížku a nasadil si sluchátka.

„Izuku" vešla do mého pokoje máma, tak jak jsme plánovali.

„Ahoj mami" usmál jsem se.

„Vy jste vzali Mairen ke kadeřnici?" zeptala se mě zvědavě.

„Ano, promiň, že jsme se tě dříve nezeptali, ale ona nás po cestě ze školy tak moc prosila, že to prostě nešlo odmítnout."

„V pořádku, moc jí to sluší" pochválila její účes a šla pozdravit Todorokiho.
____________________________________

Další den jsem se vzbudil bez problémů přesně načas.

Nachystal jsem snídani, udělal raní hygienu a šel vzbuď ty dva.

Všechno šlo hladce.

Najedli se a než jsem se nadál, byli jsme s Todorokim v naší třídě.

Tento den je úžasný pomyslel jsem si a užíval si ten pocit, že se nic nemůže pokazit.

„Todorki, není dnešek ale hezký den?" řekl jsem zasněně a přitom si podepíral hlavu rukou.

„Vždyť prší" řekl.

„Hm" vypadlo ze mě a stále jsem si žil ve vlastním růžovém světě.

Z přemýšlení proč jsou ti jednorožci tak krásní, mě vyrušil školský zvonek.

„Dobré ráno" přišel k nám do třídy Aizawa s opět nepřítomným výrazem.

„Příští hodinu vás bude učit někdo jiný" oznámil a sedl si na učitelskou židli.

„Pane učiteli z jakého důvodu?" zeptal se spolužák Kirishima.

„Poznáte sami" nic víc nám k tomu neřekl a začal se ptát, jak jsme na tom s projekty.

„Co ty Midoriyo?" zeptal se mě.

„Já a Todoroki ho už máme hotový" odpověděl jsem.

„Dobrá nezapomeňte, že je máte všichni zítra přinést hotové" připomenul.

První hodina byla taková pohodová, místo učení jsme si spíš povídali a Aizawa nám během toho usnul.

Zajímalo by mě, co budeme probírat příští hodinu.

Najednou k nám do hodiny přišla nějaká paní, kterou jsem dříve nikdy neviděl.

A soudě podle pohledu ostatních, jsem poznal, že ji také nejspíš vidí poprvé.

„Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla, ale mám na vás prosbu" řekla a přišla k našemu učiteli.

„Jakou?"

„Chci oznámit, že hned, jak se ozve zvonění na přestávku, tak zůstane sedět na místech, na záchod si dojít můžete, ale nic víc" řekla a všichni jsme čekali až řekne důvod.

„Příští hodinu vás totiž učím já a abychom stihli probrat naprosto vše, tak pojedeme přes přestávku" řekla a mě začalo ještě víc zajímat, co tak důležitého budeme probírat příští hodinu.

„Todoroki, co si myslíš, že s námi bude probírat?" zeptal jsem se potichu, když ta paní opustila naši třídu.

„Asi tuším co, ale neřeknu ti to" uchechtl se.

„Proč ne?"

„Chci vidět tvůj výraz, až řekne, o čem se celou tu hodinu budeme bavit" zasmál se.

Nic jsem na to neřekl, jen jsem si naštvaně položil hlavu na lavici a čekal než skončí hodina.

Hrozně moc vám děkuji za 1000 přečtení 😳❤️.

Vy jste vážně šílení, vždyť si to ani nezasloužím 🙌😂.

Abych byla upřímná, na začátku tohohle příběhu, mě ani ve snu nenapadlo, že to někoho bude bavit.

Děkuju, že jste předčili má očekávání a jsem ráda, že vás to baví číst 🙈.

Zatím bye🇵🇱❤️🥦