Only Mine [TodoDeku]✓

•32•

Hned jak dorazila pizza, oba jsme si sedli ke stolu a začali jíst.
___________________________________

„Možná jsme si mezi večeři a tou pizzou měli dát větší pauzu" řekl jsem a chytil se za břicho.

„Máš pravdu" souhlasil Todoroki sklánějící se nad záchodem, zatímco já seděl na židli.

„Už v pohodě?" zeptal jsem se po chvíli.

„Asi jo" řekl a vstal.

„Takovou chybu už NIKDY neuděláme jasné?" řekl jsem s důrazem na slovo nikdy.

Jen přikývl a vypláchl si ústa.

„Tak tohle se mi už dlouho nestalo" začal se smát.

„Čemu se směješ? Vždyť si tu před chvílí vyvrhl doslova celý obsah svého žaludku."

„No jo, a ty budeš v pohodě?" zeptal se mě.

„Nesnědl jsem toho tolik co ty takže pravděpodobně jo."

„Fajn tak co chceš teď dělat?" řekl a já se zamyslel.

„Ani nevím" pokrčil jsem rameny a opřel se o berle.

„Asi si půjdu lehnout, jsem docela unavený" přiznal jsem a vyšel z koupelny.

„Tak to půjdu s tebou" řekl s úsměvem na tváři načež ten můj spadl.

„Budu ležet sám."

„Budeš ležet se mnou" opravil mě Todoroki.

„Ne."

„Tak si já dojdu za tebou" řekl s úšklebkem na tváři.

„Dělej si co chceš" povzdechl jsem si, vešel do svého pokoje a následně odpadl do postele.

„Já si půjdu vyčistit zuby a donesu ti něco" řekl a odešel.

Něco?

Otočil jsem se na posteli směrem ke zdi, a přivedl víčka.

„Zajímalo by mě kdy ta noha bude v pohodě..." zamumlal jsem si pro sebe a začal přemýšlet nad spoustou zbytečných věcí.

„Jsem tu" uslyšel jsem Todorokiho a otevřel oči.

„Přinesl jsem ti nějaký prášek na břicho" řekl a podal mi sklenici vody i s práškem.

„Děkuju" vypadlo ze mě a zapil jsem  to co mi nachystal.

Odložil jsem prázdnou sklenici na zem a zase si lehl.

„Budu jen ležet takže můžeš odejít" ukázal jsem na dveře.

On se jen otočil a šel směrem je dveřím.

Vážně odejde?

Když už byl u dveří zastavil se a podíval se mi do očí.

„Vážně sis myslel, že odejdu?" řekl a stiskl vypínač světla.

„Hej je tu úplná tma!"

„Neříkal jsem, že budu spát, rožni!"

Nikdo se neozval jen jsem ucítil jak se vedle mě prohla matrace.

Trhl jsem sebou, načeš se on zasmál.

„Vyděsil jsi mě" oddechl jsem si a položil hlavu do polštáře.

„Říkal jsem, že budu ležet sám."

„Taky jsi říkal ať si dělám co chci" řekl a já se zarazil.

„J-jestli něco chceš tak máš smůlu" řeknu a otočím se k němu zády.

„To nevíš" řekl a přitiskl svou hruď na má záda.

„H-hej" vypadlo ze mě.

„Copak?" zašeptal mi do ucha a já se lehce zachvěl.

„Říkal jsi, že budeme jenom ležet..." řekl jsem a přitom si začal z nervozity hrát s prsty.

„Však jo" odpověděl a přitom mi skousl ušní lalůček.

„P-přestaň ah" vzdychl jsem přesně tak jak chtěl.

Rukou jsem si zakryl ústa a otočil se čelem k němu.

„Todoroki" řekl jsem a přitom si stále zakrýval pusu.

„Co?" zeptal se.

„A-ale nic" zamumlal jsem.

Radši se ho ptát nebudu...

„Nelži" řekl a rozsvítil noční lampičku.

„Proč jsi ji rozsvítil?" zeptal jsem se.

„Abych mohl vidět tvůj obličej" řekl, přemístil se made mě a natiskl své rty na ty mé.

Pohl svými rty proti těm mým, a já pohyb zopakoval.

Líbali jsme se poměrně dlouho a když se odtáhl, tak to bylo jen na chvíli.

Opět spojil naše rty.

Přejel mi jazykem po spodním rtu načež si vyžádal vstup do mých úst.

Přitom mi rukou zajel pod tričko, a začal zkoumat každou část mého těla.

Když se odtáhl, oba jsme zhluboka dýchali a snažili se popadnout dech.

Po chvíli se hlavou nahnul k mému uchu, které olízl a já zavzdychal.

„Todoroki" vydechl jsem a chtěl pokračovat ve větě.

Jenže to už se Todorokiho rty opět ocitly na těch mých a začal mě líbat.

Já samozřejmě spolupracoval, ale zároveň jsem tu větu chtěl dokončit.

„Miluju tě" řekl do polibku a já cítil jak mi začaly rudnout tváře.

Ne, že bych to nevěděl, ale v tu chvíli mi ho bylo nepopsatelně líto.

Protože...

Já ti to samé říct nemůžu.

Když se odtáhl, nikdo z nás nic nedělal ani neříkal, já jsem jen odvrátil zrak .

„Todoroki" vypadlo ze mě když se naše pohledy střetly.

„Bolí to hodně?" zeptal jsem se a on se zarazil.

„Co?" zeptal se mě nechápavě.

„P-promiň..." ignoroval jsem jeho otázku.

„Promiň, že tě nemiluju" dokončil jsem větu a ucítil jak mi po tváři stekla slza.

„Co to plácáš ťunťo" řekl a setřel mi slzu z obličeje.

„Jsem rád, že tu mužů být takhle s tebou" řekl s úsměvem na tváři ale já poznal, že se za tím nevinným úsměvem skrývá něco víc.

„Nechci ti tak ubližovat" zavzlykal jsem a lehce si zakryl rukou obličeje.

„Nechci" zašeptal jsem načež mi po tváři stekla další neposedná slza.

„Jak..." začal jsem, a zhluboka se nadechl.

„J-jak se mám do tebe zamilovat?" řekl jsem přes všechny ty slzy, které stékaly po mém zakrytém obličeji.

Jak jste se dneska měly, a kdy chcete další kapitolu?

Zatím bye🇵🇱❤️🥦