Only Mine [TodoDeku]✓

•27•

Ráno jsem se probral poměrně brzo.

Otevřel jsem oči a chtěl vstát, ale něco mi v tom bránilo.

Spíš někdo...

Vážně jsem přikývl na to, že u něj přespím? pomyslel jsem si.

„Todoroki, pusť mě" řekl jsem potichu a snažil se vymanit z jeho sevření.

„No ták Todoroki."

„Nikam nechoď" zamumlal a ještě víc si mě k sobě přitáhl.

„Chce se mi na záchod" řekl jsem narovinu.

„Tak to máš smůlu" uchechtl se a při tom měl stále zavřené oči.

„Pusť mě, Todoroki" snažil jsem se ho odstrčit.

„Pustím tě pod dvěmi podmínkami" řekl a při tom se mu na zavři objevil úšklebek.

„No?"

„Celé tři dny, takže do neděle mi budeš říkat jménem a zadruhé si pak půjdeš lehnout zpátky za mnou" řekl a při tom se usmíval.

„Fajn" protočil jsem očima a on mě pustil, načež jsem se rozeběhl do koupelny.

„Je teprve půl šesté, takže máme ještě čas" řekl jsem si pro sebe a následně vyšel z koupelny.

„Takže teď řekni mé jméno" řekl Todoroki když jsem se objevil ve dveřích pokoje.

„Shoto?" řekl jsme nechápavě a on se začal culit.

„Co je?"

„Vůbec nic, já jen, že od tebe to zní tak roztomile" řekl a já měl chuť se praštit do hlavy.

„Když myslíš" vypadlo ze mě, když jsem si lehal zpátky do postele.

Otočil jsem se čelem k němu.

Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme se na sebe dívali a on se usmíval.

Když jsem zaznamenal teplo na mých tvářích, otočil jsem se zády k němu.

„Otoč se zpátky" řekl naštvaně.

„Ne."

„Copak je brokoličko?" řekl provokativně a já sebou trhl.

„Komu říkáš brokoličko?!" vyjel jsem na něj a on se začal smát.

„T-to není k smíchu" řekl jsem a lehl si zpátky, tentokrát čelem k Todorokimu.

„Spokojený?"

„Ani ne" řekl.

„Proč ne?"

„Nedal jsi mi pusu" vypadlo z něj a já se zarazil.

„No a?"

„Nebudu spokojený dokud to neuděláš" řekl tvrdohlavě.

„Tak to budeš nespokojený do konce života" mrknul jsem na něj a začal se smát.

„Aspoň mě obejmi."

„Ne."

„Jsi zlý, víš to?"

„Jo vím."

Nic na to neřekl jen si mě k sobě přitáhl.

„Hej Todoroki" vypadlo ze mě.

„Špatně" řekl a lehce se zasmál.

„Hm."

„Tak to aspoň naprav" zasmál se.

„Ne."

„Řekni to ještě jednou a správně."

„Nebudu nic říkat" zamumlal jsem.

„Proč ne?"

„Je divný říkat tu samou větu dvakrát."

„Jsi opravdu zvláštní" zasmál se a víc mě objal.

„To říká ten pravý."
____________________________________

To co se dělo celý den ve škole nebylo nijak zajímavé.

Museli jsme přestěhovat lavice do vedlejších tříd, kvůli novému roku.

„Tohle je strašný" řekl jsem si pro sebe, když jsem školní chodbou nesl lavici.

„Chceš pomoct brokoličko?" řekl provokativně Todoroki stojící vedle mě.

„Proč neseš jen židli?" zeptal jsem se.

„Protože můž" zasmál se a já nad tím jen protočil očima a zrychlil.

Jenže hned jak jsem zrychlil já, zrychlil i on.

„Mě neutečeš" pošeptal mi do ucha.

„Hm."

Zkrátka tohle jsme dělali celý den.

Nosily jsme lavice, židle, skříňky, sešity, učebnice a další věci.

Dnešní den stál vážně za nic.

Když už jsem nesl poslední lavici, někdo do mě prudce narazil a já pustil lavici na zem.

„Au!" zaskučel jsem, když mi celá váha školní lavice dopadla na nohu.

Téměř okamžitě jsem lavici odsunul a skácel se na zem.

Mým tělem projížděla nesnesitelná bolest.

„P-promiň" řeklo nějaké malé dítě za mnou a uteklo nejspíš do své třídy.

„Doprdele" řekl jsem skrze zatnuté zuby.

Musím se zvednout a odnést to.

Zapřel jsem se rukama o lavici a pokusil se vstát.

„Kurva" zanadával jsem, když jsem si uvědomil, že na tu nohu ani nedošlápnu.

Co teď budu dělat?

Byl jsem poslední kdo šel, takže za mnou už nikdo nejde.

Vytáhl jsem si z kapsy mobil, a začal vytáčet Todorokiho číslo.

„Copak?" řekl a podle mých předpokladu se v tu chvíli usmíval jak idiot.

„Todoroki-" zhluboka jsem se nadechl.

„Okamžitě přijď na chodbu, kde se nachází třetáci" řekl jsem a ukončil hovor.

Opřel jsem se o zeď a sundal si ponožku.

„Tohle není dobrý."

Z nehtu mu tekla krev a celé chodidlo až po kotníky jsem měl opuchlé.

Pokusil jsem se tu nohu trochu protáhnout, aby bolest začala postupně ustupovat, jenže se to spíše zhoršilo.

Opřel jsem si hlavu o zeď a s zatknutými pěstmi čekal na Todorokiho.

Další kapitola je na světě ejjj😂.

Chci upozornit na to, že od teď kapitoly nebudou vycházet každý den.
Důvod je takový, že začal školní rok a já se musím připravovat na přijímačky.

Pokusím se kapitoly psát obden ale nic neslibuji 🙁.

Jak jste si užili první den školy?😂

Zatím bye🇵🇱❤️🥦