Only Mine [TodoDeku]✓

•23•

Už je odpoledne, přesněji bude půl druhé.

Každou chvíli by se měl ozvat zvonek a za dveřmi bude stát Uraraka.

„Brácho Deku tak kdy teda přijde?"

„Každou chvíli by tu měla být" odpověděl jsem jí a šel pro Todorokiho.

„Todoroki?"

„Todoroki, teď není správný čas na to, abys spal" zasmál jsem se když jsem ho uviděl ležet na posteli jak mrtvolu.

„Kolik je?" zamumlal.

„Bude půl druhé takže by za chvíli měla dorazit" informoval jsme ho.

„Kdy hodláš vylézt?" zeptal jsem se a lehce se zasmál.

„Až mě políbíš" uchechtl se.

„V žádném případě, něco jiného..."

„Ne" zakroutil hlavou na nesouhlas a já si povzdechl.

„Na tvář."

„Ne na pusu" řekl a  provokativně prstem ukázal na své rty.

Nebudu mu dávat pusu.

Vždyť ani nevím jak...

Vždycky začne on tak jak mám vědět, jak na to?

„Na tvář" stál jsem si za svým.

„Pokud to bude na tvář tak stejně nevstanu" řekl nabručeně.

„Tak rychle než přijde Uraraka, chtěl jsi přece, abych jí to vysvětlil místo tebe, ale pokud budu ležet v posteli tak jí asi těžko něco vysvětlím, nemyslíš?" řekl a já přiznal, že má pravdu.

Vždyť to nemůže být tak těžké...

Došel jsem k jeho posteli, na které seděl.

Nahnul jsem se k němu a začal se soustředit na jeho rty.

To zvládnu.

To zvládnu!

To zvládnu!!

Byli jsme u sebe už tak blízko, že se naše rty měli každou chvíli dotknout, lehce jsem pootevřel pusu a čekal až se mé rty natisknou na ty jeho, ale...

Já to nezvládnu!

„J-Já nevím jak" vypadlo ze mě, když jsem se rychle odtáhl a studem si zakryl obličej.

Proč se vždycky já ocitnu v té nejvíc trapné situaci?

„Já to tušil" řekl po chvíli ticha a začal se lehce smát.

„C-co?" zeptal jsem se nechápavě.

„Promiň, jen jsem tě škádlil, tušil jsem, že to takhle dopadne" řekl.

„Ty seš fakt hroznej, víš o tom?" řekl  jsem uraženě.

„Promiň."

Ještě víc jsem sklopil pohled k zemi a začal přemýšlet.

„Tobě to nedělá problém? Mě p-políbit?" zeptal jsem se.

„Vůbec ne" usmál se.

„Tak to je se mnou něco špatně" zasmál jsem se ironicky.

Nic neříkal, jen ke mně došel a objal mě.

„To o sobě už nikdy neříkej" zašeptal a následně mi jazykem olízl ušní lalůček.

„T-ty parchante" napomenul jsem ho a při tom se držel, abych ze sebe nevydal stén, kterým bych ho více než uspokojil.

Najednou se ozval zvuk zvonku.

To bude Uraraka.

Odstrčil jsem od sebe Todorokiho a rychle šel otevřít.

„Ahoj Urarako" pozdravil jsem ji.

„Ahoj Deku" usmála se na mě a já ji pustil dál.

„Ahoj čoko Ochako!" zapištela Mairen a proběhla k Urarace, kterou následně objala.

„Ahojky" začala se smát a Todoroki mezitím přišel za námi.

„Ahoj Todoroki" pozdravila ho a on ji také.

„Takže chcete, abych tohle zarovanala jo?" zeptala se a ukázala na Maireniny konečky vlasů.

Jen jsme oba přikývli a já šel do koupelny pro kadeřnické nůžky, které si u nás před dvěma lety zapomněla teta.
___________________________________

„Páni Urarako" začal jsem obdivovat její "práci".

„Nevím jak ti dostatečně poděkovat, moc si toho vážím."

„To je v pohodě, ráda jsem pomohla" usmála se a začala Mairen pročesávat vlasy, aby ještě doladila detaily.

„Už mám asi hotovo" oznámila, když položila nůžky na stůl.

„Děkuju moc, vážně jsi nám pomohla" oddychl jsem si, načež se zasmála.

„Tak Mairen, jak se ti líbí tvé nové vlásky?" zeptala se jí Uraraka.

„Jsou nádherné!" začala radostí pobíhat po celém domě.

„Deku já vím, že je asi blbé teď odejít ale slíbila jsem svým rodičům, že se zastavím u babičky, takže už asi půjdu" řekla trochu nervózně.

„Jo jasně chápu a ještě jednou ti děkuju, opravdu jsi nás zachránila."

„Nemáš zač, zatím ahoj" zamávala na mě, když vyšla ze dveří.

„Ahoj."

Zavřel jsem dveře a šel hledat Todorokiho.

„Todoroki, mohl jsi se aspoň rozloučit, vždyť nám pomohla" řekl jsem naštvaně, když jsem ho uviděl zase ležet na posteli.

„Ona už odešla?"

„Jo odešla" řekl jsem naštvaně a sedl si na postel vedle něj.

„Tak to jsi měl říct, přišel bych" sedl si vedle mě a začalo to trapné ticho, které nemá rád snad nikdo.

„Todoroki, nechtěl bys pokračovat v tom projektu?" zeptal jsem se, abych přelomil tu nepříjemnou atmosféru.

„Nechtěl" zasmál se.

„Musíme ho někdy dodělat, odevzdat ho máme v pátek a dnes je středa, takže bychom měli začít" připomenul jsem mu naší momentální situaci.

„Tak dobře, ale nestravíme nad tím čtyři hodiny, jasné?" zeptal se mě a já přikývl.

„Tak já jdu pro to" chtěl jsem se zvednout, ale Todoroki si mě přitiskl k sobě a objal mě.

„Co to děláš, chtěl jsem jít pro ten projekt..."

„Musím doplnit energii" řekl a já se začal lehce červenat.

„T-to už stačí" řekl jsem po dvou minutách a odtáhl se.

„Jdu pro ten projekt."

Pokud se ti část líbila a chceš další, nezapomeň hlasovat ⭐.

Zatím bye🇵🇱❤️🥦