Only Mine [TodoDeku]✓

•7•

„Tak se mi představila moje sestřička" odpověděl a vytáhl bagetu, plněnou malými řízky a omáčkou.

„Tady, klidně ji sněz celou" podal mi ji.

„Děláš si srandu?"

„To sám celé nesmím" nevěřícně jsem se na něj podíval, jestli to myslí vážně.

„Dáme si ji napůl" řekl jsme bez jakéhokoliv zaváhání.

„Jo a jak to chceš udělat?" zeptal se mě Todoroki.

„No... nůž tady asi nemáš co?"

„To vážně nemám" zasmál se a ukázal na dveře od pokoje.

„Půjdeme za Jess, určitě něco má."

„Nemá moc práce s jinými pacienty?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Momentalně má na starost pouze mě,  navíc mi sama řekla, že jestli budu něco potřebovat mám jít za ní" řekl a já nakonec souhlasil.

„Myslím, že to bylo tady" zastavil se před dveřmi, které nebyli označené žádným číslem.

„Tak zaklep" pobídl mě.

A je to tady zas...

„Nebudu klepat, je to tvoje sestra ne moje" mám vyhráno.

„Tak dobře" povzdechl si a zaklepal na dveře.

Z dveří vyšla blondýnka průměrné výšky s modro zelenýma očima, která vypadala, že každou chvíli na místě usne.

„Asi jsme ji vzbudili" řekl jsem tak aby to neslyšela.

Jen přikývl na souhlas a zeptal se jí, jestli by jsme si mohli půjčit kuchyňský nůž.

„Jo jasně, ale Shoto dávejte pozor, ať se nezraníte, bylo by to na mě" zasmála se a podle mých předpokladů zase odpadla do postele.

„Jak to, že ti říká jménem?" zeptal jsem se ho.

„Nabídl jsem jí to" pokrčil nad tím rameny.

„Taky mi můžeš říkat jménem, Izuku" při vyslovení mého jména se uchechtl.

„T-to je dobrý" řekl jsem.

„Hm, tak dobře ale já ti budu říkat jménem, přece jenom teď jsi můj bráška~."

„Mě je to fuk, říkej mi klidně brokolice" to jsem samozřejmě myslel ze srandy.

„Dobře."

Došli jsme do kuchyně, kde začal 'rozkrajovat' bagetu na dvě půlky.

„Tady máš brokoličko" podal mi kus bagety a já ho přitom propaloval  pohledem.

„Todoroki chceš nachystat pití?" zeptal jsem se ho.

„Jo, díky."

„To už je tolik?" uslyšel jsem Todorokiho z vedlejší místnosti.

„Kolik je?" zeptal jsem se.

„Bude půl desáté, takže nám zbývají dvě hodiny a půl" řekl

„Zbývají na co?"

Nic neřekl jen dešel do kuchyně, kde jsem dojídal.

„Na společně strávený čas" usmál se.

„Vždyť jsme pořád spolu, bydlíme ve stejném domě a máme pokoje hned vedle sebe" zasmál jsem se.

„To sice ano ale...myslím to tak, že i když jsme doma, tak se moc nebavíme" řekl trochu sklesle.

„Mohli bychom se doma bavit tak jako tady?"

„Já bych se s tebou rád více bavil..." zeptal se mě potichu.

Počkat co?

Já nevěděl, že se se mnou chce bavit... většinou když jsem doma tak se na mě dívá tím svým neutrálním pohledem, který je až trochu děsivý heh.

Bylo to jako bych nejednou ožil.

Můj život opět začínal dávat smysl.

„Važně?!" řekl jsem nadšeně.

Jen přikývl.

„Tak...tak hned jak dorazíme domů ukážu ti můj nejoblíbenější seriál, na který se právě koukám!"

„Můžeme se na něj klidně dívat spolu! Jo a jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? Moje pizza a rámen" to je tak úžasnej pocit.

Musel jsem se usmívat jak sluníčko nad hnojem.

Podíval jsem se na Todorokiho, který se pro mě z neznámého důvodu smál.

Počkat já to řekl nahlas?

Rukou jsem si zakryl pusu.

„Promiň já jen...jsem hrozně šťastný" usmál jsem se na něj, i když to asi nešlo moc vidět.

„V pohodě" usmál se, došel k lince a vzal si sklenici vody, kterou jsem mu nachystal.
____________________________________

„H-hej!" napomenul jsem ho, když mi dal lžičku SVÉHO oběda do pusy.

„Jsme sice bráchové, ale to neznamená, že se ke mě budeš chovat jak ke svýmu děcku!"

„Promiň" řekl a začal se smát.

„Čemu se směješ?!"

„To nic já jen, že ty tvoje výrazy jsou nezapomenutelný" smál se.

„Nikdo ti neříká, aby ses na mě díval" zamumlal jsem si spíš pro sebe.

„No jo promiň, tak nebuď naštvaný" pořád...se...smál...jak asi nemám být naštvaný?!

„Nevolá ti někdo?" zeptal se mě po chvíli.

„Co-" všimnul jsem si, že je obrazovka mého mobilu rozsvícená.

„Jo máš pravdu."

„Haló?" řekl jsem do telefonu.

Mamka: Ahoj Izuku, za chvíli pro vás jedu, tak se připravte, ať můžeme hned jet.

Izuku: Jo dobře.

Mamka: A vyřiď Shotovi, že ho mám moc ráda.

Izuku: Dobře mami vyřídím mu to.

Mamka: Tak už se chystejte, ahoj.

Izuku: Ahoj.

Tohle byla taková nudnější kapitola, já vím 😅.

Chcete, aby se děj už posunul, nebo ho mám ještě chvíli natahovat tak jak je teď?
Záleží na vás 🤙.

Zatím bye❤️