Only Mine [TodoDeku]✓

•29•

„Ahoj broučku" uslyšel jsem mámin hlas a otevřel oči.

„Ahoj" řekl jsem ospale.

„Shoto mi řekl všechno, co se stalo, Izuku musíš být opatrnější" řekla a sedla si na kraj postele.

„Promiň, na ošetřovně mi řekla, že bych měl týden zůstat v klidu, ale já musím do školy a-"

„V pořádku, uklidni se" přerušila mě.

„Celý víkend budeš ležet a pak se rozhodneme, co bude dál dobře?"

„Ale tento týden má babička narozeniny, měli jsme u ní spát" řeknu smutně.

„Něco mě napadlo, ale to by vůči tobě a Shotovi nebylo fér" řekla a sklopila hlavu.

„Co?"

„Aby babička nebyla smutná, že jsme na její narozeniny nepřijeli, tak mě napadlo, že bych sebou vzala Mairen a vás dva nechala tady."

„Mě to nevadí, klidně jeďte" řeknu s úsměvem na tváři.

„A Todorokiho můžete vzít sebou" dodal jsem.

„Někdo tu musí zůstat a dohlédnout na tebe a když jsem to řekla Shotovi, tak nebyl proti."

Jasně, že nebyl pomyslel jsem si.

„Takže co? Souhlasíš?" zeptala se a já nakonec přikývl.

„Kdy pojedete?"

„Hádám, že kolem páté" řekla.

„A kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se.

„Budou čtyři."

„Cože už tolik?!" vyhrkl jsem a máma se začala smát.

„Tak já jdu chystat Mairen věci, které si s sebou vezme" řekla a opustila můj pokoj.

Sundal jsem ze sebe peřinu a s pomocí berlí vstal.

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a první tvář kterou jsem uviděl, byla Todorokiho.

„Konečně jsi vzhůru" zasmál se Todoroki.

„Jo" přikývl jsem a uvědomil si, že budu opět potřebovat pomoc s překonáním schodů.

„Hej Todoroki" řekl jsem ale on nereagoval.

„No ták Shoto" opravil jsem se načež se hned otočil.

„Copak?"

„Pomůžeš mi?" zamumlal jsem.

„Nerozuměl jsem ti" řekl a šel blíž ke mně.

„Mohl by jsi mi prosím pomoct s těmi schody?" zeptal jsem se podruhé.

„Kdykoliv" řekl a vzal si mě do náruče.

„Ani nevíš jak blbě si připadám, když mě takhle neseš" zasmál jsem se a Todoroki se mnou.

„Tady mě můžeš pustit" řekl jsem a on tak učinil.

„Díky" poděkoval jsem a opět se opřel o berle.

„Kluci já teď zajedu pro Mairen a za půl hodinky pojedeme dobře?"

„Jo jo" přikývl jsem a přitom si chystal pití.

„Co budeme teď dělat?" zeptal se mě Todoroki.

„No já asi nic, nemůžu dělat nic jiného než ležet" zasmál jsem se.

„Tak budeme ležet" uchechtl se.

„Budeme ležet každý ve svém pokoji" dodal jsem.

„To se mi úplně nechce" řekl a přiložil své rty na ty mé.

„C-co blbneš?" vypadlo ze mě když se odtáhl.

„Kdykoliv může přijít mamka a já jen tak tak na těch berlích udržím  rovnováhu."

„Promiň, jen jsem na chvíli potřeboval ochutnat tvoje sladké rty" řekl a přitom se lehce usmál.

„N-nech toho" napomenul jsem ho s téměř rudými tvářemi.

„Někdo se nám tu stydí" řekl provokativně Todoroki.

„T-tak to není."

„Že ne? Vidím na tobě, jak se červenáš" řekl a já si rukou chtěl zakrýt obličej, jenže jsem nemohl.

„Já se nečervenám" stál jsem si za svým.

„Ani si nedovedeš představit, jak moc jsi momentálně roztomilý."

Nic jsem na to neříkal, jen jsem odvrátil zrak a otočil se k němu zády

„Promiň, jen tě škádlím" řekl a přitom mě zezadu objal.

„Hm" opět jsem uhnul pohledem, když jsem si všimnul, že se na mě dívá.

„Proč nechceš spát se mnou?" zeptal se z ničeho nic.

„Protože bych neusnul" zamumlal jsem a stále se vyhýbal jeho pohledům.

„To moc nechápu" zasmál se.

„Však nemusíme spát, můžeme si klidně povídat, zítra stejně nejdeme do školy a nikdo kromě nás doma nebude" dodal a já věděl, že má pravdu.

„To je sice pravda, ale..." nedokončil jsem větu.

„Ale?"

„Citím se vždycky strašně zvláštně...když ležím vedle tebe" řekl jsem až neslyšně.

„Nezačínaš ke mně něco cítit?" uchechtl se Todoroki.

„N-ne to určitě není ono" řeknu.

„Tak co teda?" zeptal se a já se zamyslel.

Jenže jsem si nebyl tak úplně jistý, zda na tuhle otázku chci znát odpověď.

„T-to neřeš" řekl jsem nakonec.

„Já to chci řešit."

„Tak fajn budu spát s tebou, ale už to prosím neřeš."

„Tak jo" přikývne nakonec.

„Brácho Deku co se ti stálo?!" uslyšel jsem mě povědomý hlas.

Todoroki se ode mě téměř okamžitě odtáhl a já čekal až uvidím Mairen vyběhnout z chodby.

„Ahoj princezno" pozdravil jsem ji a ona se ke mně rozeběhla.

„Nene žádné objímání nebude" stoupl si přede mě Todoroki.

„Musíme teď bráškovi pomáhat, aby se mu co nejdříve uzdravila nožička" řekl a Mairen se jen naštvaně otočila zády k Todorokimu.

„Nechte toho vy dva" začnu se zničeho nic smát.

„Mairen, být tebou, tak bych si šel nachystat nějaké hračky k dědovi a babičce a ty Shoto by ses měl učit."

„Tak to ani náhodou" řekl Todoroki a Mairen mezitím odběhla do svého pokoje, sbalit si nějaké hračky.

Jak si užíváte první dny ve škole?😂

U mě to zatím docela jde 😜.

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila a...

Zatím bye🇵🇱❤️🥦