Ležím na trávě a dívám se na oblohu, vidím tam tolik hvězd a měsíc. Vesmír mě vždy fascinoval, je tak tajemný a přesto krásný. Ležím tam už asi hodinu a potom se rozhodnu, že už půjdu domů. Byla jsem v menším lesíku, kde je uprostřed louka. Jdu kolem stromů a přitom přemýšlím. Přemýšlím nad tím, jestli budu na prázdninách celý dva měsíce s tátou, protože s mámou být nechci.
Z mého přemýšlení, mě však přerušil nějaký zvuk za mnou. Znělo to jako kdyby se podlomila větvička. Řekla jsem si, že je to jenom nějaké zvíře, a tak jsem, šla dál. Pořád jsem měla divný pocit, takovej jako když vás někdo sleduje. Podívala jsem se za sebe a uviděla tam černou postavu. Promnula jsem si oči a postava tam už nebyla. Asi se mi to jen zdálo, vždyť je taky asi kolem 11 hodin večer a byla jsem docela unavená, konečně se mi to zadařilo být unavená a jít zase domů a konečně usnout. Byla jsem skoro doma. Vyšla jsem z lesa a hned jsem uviděla náš dům. Konečně se můžu dobře prospat, ale měla jsem divný pocit z toho, že mě možná někdo v tom lese sledoval, protože jsem pořád na sobě cítila něčí pohled a taky praskání větví, ale když jsem se otočila tak nic, divné..
No co už jdu spinkat.
Začínám psát nějaký ten příběh, tak snad někoho zaujme, jinak ať se čte dobře. 😄
Vaše Sarah.
