Adventní kalendář (2020)

1. Clint & Natasha - Sluníčko (mcu)

Alternative universe; Earth-20368

Bílé šaty s drobnými světle modrými květinkami zrovna nebyly u Natashy nějak zvlášť obvyklé oblečení, momentálně je na sobě však opravdu měla. Tančila na louce plné květin, točila se až jí šaty vlály, smála se tomu.

Nikdo ji takhle neznal. Opravdu nikdo. Před každým byla ta drsná vycvičená agentka, pro kterou není nic důležitější, než mise.

Byla tohle opravdová Natasha? Ne, ani ne. I tohle byla Natasha. Byla to součást její povahy, kterou neukazovala. Sice to byl naprostý opak jejího veřejně vystavovaného já, ale pořád to ona byla. Obojí byla ona. Jak? To ví jen ona.

Sedla si do mokré trávy a pozorovala východ slunce. Hrála si přitom s jedním z modrých kvítků, kterých na téhle louce rostlo spousta. Zároveň na něj dávala pozor a chránila ho, jakoby to byl největší poklad. Utrhla další a prostým omotáním jednoho stonku kolem druhého je spojila. Postupně připojovala další a další, nakonec oba konce vzniklého květinového provazu spojila do kruhu poslední květinou.

Chvíli si svoje dílo spokojeně prohlížela a různě otáčela. Potom se znovu zadívala na obzor, na kterém se slunce stále probouzelo. Věneček pořád držela v ruce. Naposledy na něj pohlédla a chtěla si ho dát na hlavu. Udělala by to, kdyby za ní ovšem nestála osoba, které si předtím nevšimla, a nedala jí na hlavu jiný věneček.

„Očekával bych od vás, že si mého příchodu všimnete, agentko Romanoff." Agentka se lekla. Prudce se otočila směrem k člověku stojícím za ní, připravená se bránit. Byla tak ztracená ve vlastním světě, že si ho opravdu nevšimla.

„Whouu, klid Nat," zasmála se osoba a udělala rukama obranné gesto.

„Clinte," oslovila ho Natasha a znovu si sedla.

„Dobrej postřeh," pokýval Clint uznale hlavou a sedl si naproti ní.

„Co ty tady?" zeptala se, zatímco ho chytila za ruce a začala si pohrávat s jeho prsty.

„Mohl bych se ptát na to samé," řekl místo odpovědi.

„Jak jsi věděl, že tu jsem?"

Clint pokrčil rameny.

„Nevěděl."

„Tak proč jsi sem šel?"

„Protože je tu krásně," ukázal za Natashu, kde se stále ještě probouzelo slunce. Vrhalo na ně zlatavé světlo, možná trošku do oranžova. Natasha se otočila a schoulela se do klubíčka na Clintově klíně. Políbil jí na vršek hlavy a vysloužil si tím spokojené zavrnění. Sundal jí z vlasů věneček, položil ho vedle toho, který si upletla ona sama, a začal ji ve vlasech něžně hladit.

„Ten jsi udělal ty?" zeptala se Nat na poněkud hloupou otázku.

„Jo, kdo jiný?" pokrčil rameny.

„Odkdy Clint Barton plete věnečky z kytek?" ušklíbl se.

„Odkdy Natasha Romanoff nosí květinové šaty?" vrátil jí to.

Natasha mlčela. Na to neměla co říct.

„Ale sluší ti to, proč je nenosíš častěji? Proč jsem tě v nich nikdy neviděl?" usmál se a začal jí plést copánky.

„Je to komplikovanější," odpověděla. „Jsem vycvičená agentka. Vrah. Avenger. A mohla bych pokračovat. Tohle je úplný opak mojí osobnosti. Neměla bych takováhle být."

„Ale jsi," odpověděl jí na to Clint.

„Jo," ironicky se zasmála. „Jo, to jsem."

„Ale to pořád neodpovědělo na mojí otázku," pokračoval Clint, zatímco copánek na levé straně Natashiny hlavy zavazoval stéblem trávy. Potom začal s copánkem na pravé.

„Co jiného bys chtěl slyšet, copak to nechápeš?" rozhodila Natasha rukama. „Prostě....to nejde. Nejde to."

„Jde," odmlčel se. „Ty jen nechceš."

Otočila se na něj a vytrhla mu tím dva prameny svých vlasů z ruky, takže musel začít skoro odznova. „Cože?"

„Jo, nechceš. Je to tvoje vůle, jaká budeš nebo co budeš nosit. Však na tom nezáleží," zasmál se.

„Ále, kdopak se nám tu rozhodl změnit se na lesní vílu," napodobila hlas nejmenovaného člena týmu. „Jasně."

„Ale notak, snad nebudeš předstírat něco, co nejsi, kvůli blbým poznámkám," řekl, zatímco Natashe dokončoval a zavazoval pravý copánek.

„No, vypadá to, že budu," pokrčila rameny. „A navíc, já nic nepředstírám. Obojí jsem to já. I tohle, i....tamto."

„A to znamená co? Schyzofrenie? Bipolarita? Něco úplně jinýho?" Clint ji nasadil jeden z věnečků, které vedle sebe před Natashou momentálně ležely.

Zavrtěla hlavou. „Ne," odmlčela se. „To znamená život. Znamená to nálady. Emoce. Osobnost. Všechny ty blbosti kolem toho."

Dál už Natasha mlčela. Ani Clint nemluvil. Snažil se zpracovat to, co mu agentka právě řekla. Přemýšlel, jak přesně si to vyložit. Co to znamená.

Sluníčko už bylo vysoko nad obzorem, odráželo se v kapkách pomalu mizející rosy. Začínalo hřát. Clinta ale už zahřívala Natasha, stále se choulící v jeho klíně. Byla takové jeho sluníčko. Občas jí tak říkal. Jako odezva se mu však dostal jen vražedný pohled nebo výhrůžky smrtí, které nemyslela vážně. Teda aspoň v to doufal.

Ale tahle Natasha? Tahle verze Natashy? Nedokazal si představit, že by mu to stvoření v jeho klíně mělo vyhrožovat smrtí. Vlastně si stále ještě nedokázal připustit, že tohle je opravdu ta samá Natasha, se ktetou se už roky zná. Měl najednlu pocit, jakoby ji ty vůbec neznal.

„Nevrátíme už se......sluníčko?" chvilku váhal, než tu přezdívku použil, ale nakonec se rozhodl to zkusit.

„Hmm.....ne," odpověděla Natasha a ještě víc se uvelebila. Fakt, že tu přezdívku přešla bez hloupých poznámek a výhrůžek, Clint bral jako důkaz toho, že tu přezdívku vždy milovala, jen byla moc drsná na to, aby to přiznala.

„Proč ne?" zeptal se. Trošku si připadal, jakoby mluvil s dítětem. A rozhodně si nepřipadal, že mluví s Natashou Romanoff. Tou Natashou Romanoff.

„Nechce se mi," přitulila se k Clintově ruce a zavřela oči.

„Nevadí, odnesu tě," pokrčil rameny.

Natasha si myslela, že si dělá srandu. Ale to jen do té doby, co si Clint vyprostil ruku z jejího sevření a opravdu udělal, co řekl.

„Neee, pusť mě!" smála se, zatímco jí v náručí odnášel zpět na základnu.

„Ale ticho buď, sluníčko."

---

Poznámka autorky; okay, tak tenhle spadá do kategorie, u které si nejsem jistá, jestli to miluju nebo nenávidím. Because it's ✨weird✨. A budu používat příjmení bez českých koncovek, protože čeština je broken at some point. A nakonec spoiler, rok po tomhle se vzali a měli Katie. I said what i said. Joa opravovala jsem to několikrát, za případné chyby se předem omlouvám. Umm yes that's it ✌