Adventní kalendář (2020)

23. Niall & Louis - Listí (1d)

Zběsilé zvonění na zvonek neustávalo. Paní Tomlinson už se připravovala, že pěkně vynadá komukoliv, kdo za dveřmi stojí. To ji ale přešlo ve chvíli, kdy přede dveřmi uviděla stát Louiho kamaráda Nialla, zabaleného v tak tlusté šále, že se v ní skoro topil. Veškerá zlost ji v tu chvíli opustila a na chlapce vykouzlila svůj typický úsměv.

 „Ahoj," pozdravila svým jemným hlasem, kterým na děti mluvila. Občas si ani neuvědomila, že to dělá. Prostě viděla dítě a do téhle nálady se přepla automaticky. 

„Dobrý den," odmlčel se. „Je Louis doma? A může ven?"

Ona přikývla.

„Chvilku tu počkej, dojdu pro něj, dobře? Nebo chceš jít dál?"

„Ne, ne, to je v pohodě, počkám tu," ujistil ji Niall.

Netrvalo to ani deset minut a Louis ze dveří opravdu vyběhl. Hned Nialla objal. „Ahoj!"

„Jdem do parku, chci ti něco ukázat."

Louis souhlasil. Neměl důvod nesouhlasit. Proto se rozešel za Niallem.

Do parku to nebylo ani deset minut cesty. Ale Niallovi a Louimu to s jejich drobnýma nožickama trvalo přes dvacet. A ještě s tím, že se každou chvíli nevědomky zastavovali, nadšeně debutující o nějaké hračce nebo pohádce.

Když do parku konečně dorazili, Niall popadl Louiho za ruku a rozeběhl se. V pár zatáčkách zatočil tak prudce, že se Louimu zdálo, že mu utrhne ruku. Ale nic neříkal, jen se s Niallem snažil držet krok.

Po chvíli mu začalo připadat, že běhají v kruzích. A nejspíš opravdu běhali, protože Niall tak trochu přemýšlel, kde přesně jejich cíl je. Tedy; kde je, to věděl. Jak se tam dostat zapomněl. Jen doufal, že už tam nikdo nebude. Protože kdyby byl, měl by docela průšvih. Vlastně by oba měli docela průšvih.

Konečně na místo doběhli. Nacházelo se snad až úplně na konci parku, kde stála řada obrovských javorů, ze kterých logicky na podzim padá spousta listí. A čas od času se skupinka správců parku rozhodne je shrabat na hromady. A vypadá to, že to vážně dělají jen kvůli tomu, aby do nich mohly děti jako Niall a Louis skákat a znovu je rozházet.

A přesně to Louis s Niallem udělali. Ani se nezastavili a plnou rychlostí a se smíchem naběhli do obří hromady listí.

Niall se stihl z listí vymotat dřív, než Louis. Proto toho využil, začal po něm listí házet.

„Ne, přestaň," smál se Louis, zatímco se marně snažil použít svoje ruce jako ochranný štít.

Niall ho ale neposlouchal a s házením pokračoval. Tak se Louis rozhodl, že mu to vrátí. Skoro až od země si na ruce nabral so nejvíc listí mohl. Potom si stoupl a vší silou ho mrskl po Niallovi. Přičemž na něj spadl i on sám, protože váha té hory listí ho tak trochu převážila.

„Tak za tohle zaplatíš," zakřičel Niall zpod hromady listí a Louiho, takže byl slyšet dost tlumeně. Hned, co se vyhrabal, se mezi nimi strhla světová listová válka. A trvala by ještě dlouho, kdyby...

„Hej, co to tam děláte?!" ozval se pronikavý hlas. Louis byl zmatený ale Niall hned věděl, o co jde. Popadl Louiho za ruku a táhl ho pryč. „Zdrháme."

A dali se do běhu. Osoba za nimi ještě křičela různé nadávky, ale ty oni úspěšně ignorovali. Z parku však vybíhali se smíchem.

„Tak tohle musíme zopakovat."

---

Poznámka autorky; musím říct, že psát adventní kalendář fakt k něčemu je. Čas plyne mnohem rychlejc, když nestíháte.