Adventní kalendář (2020)

9. Ironstrange - Dopis (mcu)

Infinity War/Endgame AU

Víš, přemýšlel jsem. O tom, co jsi mi řekl před pěti lety. Jen jedna realita, ve které jsme vyhráli. Z tolika milionů. Dost by mně zajímalo, jestli jsi viděl i to, co se chystáme udělat. A jak to dopadne. No, pokud čteš tenhle dopis, tak to asi dopadlo dobře.

Včera v noci jsem nemohl usnout. A z ničeho nic se mi v hlavě ozvala tvoje slova o tom, že kdyby sis měl vybrat mezi mnou, Peterem a kamenem času, nechal bS nás oba zemřít. Alw pak jsi dal kámen času za můj život. A my prohráli. Určitě jsi to neudělal jen tak. Viděls tolik realit, věděl jsi, co děláš. Moc dobřes to věděl. Tak pročs ro udělal? Nemám ponětí. Přemýšlel isem o tom celou noc. K čemu jsem dospěl? K tomu, aby jsme vyhráli, budu potřeba já. Zní to egoisticky, já vím. Ale dává to smysl, no ne snad? Proc bys mně jinak zachraňoval? Nemel bys důvod mně tenkrát nenechat umřít.

Když o tom všem přemýšlím, úplně mně bolí hlava. Před pěti lety nějakej fialovej magor z kosmu nasbíral šest mocnejch kamenů a zničil s nima půlku vesmíru. A my, o pět let později, všechny ty zničené kameny dopodrobna nastudovali a vymysleli, jak cestovat časem, jen aby jsme zvrátili, co jsme pokazili. Bože, to je šílenost, co? Ale je to tak. Je to realita. Víš, náš život je jedna velká šílenost už přes deset let. Teda aspoň můj. A těch, co zbyli.

Mám divný pocit. A po tomhle všem, co už jsem prožil... Pokud se to povede, ale něco se pokazí a mně se něco stane... Vyřiď Peterovi, že ho mám rád. A že mi chyběl, moc. A Pepper že ji miluju. Moc. Stejně tak Morgan. A postarej se o ně, kdyby bylo třeba, dobře?

Ale co to plácám zase. Moc to dramatizuju. Povede se to. Musí. Jinou možnost nemáme. Zvládneme to. Kvůli Peterovi. Kvůli vám všem.

Aha, zase to moc dramatizuju. Hádám, že naší situaci nedramatizovat nejde. Vždyť je absurdní, divíš se mi? Zažil jsem spoustu absurdností, ale tohke je vážně vrchol. Vážně jsme selhali tak moc, že je tohke jediná možnost, kterou máme? Vážně?

Nebo je tohle jedna z možností, kterou jsi viděl,  smál ses tomu, jak absurdní je. Takže to nevyjde. Už jsem zmínil, že vyjít musí?

Je to trošku, jako kdybys řekl, že člověk, co vypadne z letadla, musí přežít. Že člověk, kterému prostřelí hrudník zkrz nazkrz, musí přežít. Prostě jaká je šance? Jaká je šance, že tohle dopadne dobře? Ale prostě to musí dopadnout dobře. Protože ve chvíli, kdy ti na tom až moc záleží, kdy zoufale potřebuješ, aby to dopadlo dobře, si nedokážeš představit, co se stane, až to dobře nedopadne.

I když víš, že to dobře vážně nedopadne.

---

Poznámka autorky; já- já bych zakázala jméno Stephen-

I mean seriózně, i wasnt able to use it so i tried to avoid it and here we are. Almost forgot to mention how much i hate this.