Adventní kalendář (2020)

5. Zayn & Louis - Kytička (1d)

Někdo kolem desáté večer zazvonil na zvonek. Zaynovi to hned přišlo divné. Nikoho neočekával, ani ho nenapadal nikdo, kdo by to mohlo být. Neměl moc náladu na návštěvy. Vlastně vůbec. Napadlo ho, že by zvonek úplně ignoroval a dělal, že spí. Nakonec se ale přemohl a došel otevřít.

Přede dveřmi stál poslední člověk, kterého by očekával.

„Ahoj," nervózně se usmál Louis. Ano, byl to opravdu on. Za dveřmi stál opravdu Louis v celé své kráse. Stejné rozcuchané vlasy, jaké si Zayn pamatoval, jen delší. Stejné modré oči. Snad na sobě měl dokonce i stejnou mikinu, jakou měl tu noc, kdy se jejich cesty rozdělily. Zayn si myslel, že navždy. Louis ale očividně měl jiný názor.

„No to snad nemyslíš vážně," řekl Zayn. Neříkal to Louimu, řekl to spíš sám pro sebe. Než se Louis stačil nadechnout, Zayn zabouchl dveře.

Louis posmutněl. Přemýšlel, jestli má cenu to zkoušet znova nebo ne.

„Nepřišel jsem sem jen proto, aby mi zabouchl dveře před nosem," zašeptal si pro sebe Louis. Už se připravoval. Že zazvoní znovu, ale Zayn byl rychlejší.

„Po tom všem... Po tom všem se tady ukážeš a řekneš Ahoj ?" zakřičel na něj se slzami v očích. Louis se zadíval do země. Nevěděl, co na to říct. Ale Zayn pokračoval: „Jak si to jako představuješ? Že ti odpustím a vše bude jako dřív? Ne, Louisi, nebude. Už nikdy to nebude jako dřív, rozumíš? Nikdy! A to jen kvůli tobě! Můžeš si za to sám, tak se teď nedoprošuj odpuštění. Měl jsi přemýšlet. Je pozdě, Louisi. A můžeš si za to sám."

Louis se provinile zadíval do země. „Promiň," začal. „Nečekal jsem, že mi odpustíš, jen jsem chtěl, abys věděl, že me to moc mrzí-"

„Tak jsi sem prostě musel přijít, donutit mě si vzpomenout, zničil tak můj proces zapomínání a donutit mě, abys mi chyběl ještě víc," přerušil ho Zayn naštvaně. „Radši odejdi, než to uděláš ještě horší. Jestli to vůbec ještě jde."

Louis zahanbeně propaloval pohledem Zaynovy boty a po tvářích se mu kutálely slzy. Věnoval Zaynovi ublížený pohled, kterým to pro Zayna opravdu udělal ještě horší.

„Tak vypadni," zvedl hlas. „A opovaž se ještě jednou se tu ukázat."

Po těchto slovech zabouchl a zamkl dveře a pro jistotu i vytáhl zvonek ze zásuvky.

Naštvaně sebou praštil na postel. Slíbil si, že tím idiotem si už víc ublížit nenechá. Tento slib ale porušil ve chvíli, kdy při vzpomínání na ty úžasné chvíle, co strávili spolu, začal smáčet polštář horkými slzami.

Louis nějakou dobu strávil na schodišti. Nenáviděl se, za to co udělal. A tohle byl správný čas na to si znovu projít, jak příšerně se cítil, znovu se mentálně seřvat za to, jaký byl idiot, a bezvýznamně litovat svojí hlouposti.

Po několika probrečených hodinách se zvedl a odešel. Prostě odešel. Přiznal porážku.

Ráno našel Zayn na rohožce kytičku. Malou bílou sedmikrásku s růžovým nádechem. No jasně. Ten večer, kdy se dali dohromady. Bylo to na tom festivalu. Prvním z mnoha, na kterých spolu byli. Louis tenkrát utrhl sedmikrásku a dal mu jí za ucho. Tak moc ti to sluší, řekl tenkrát Louis. Potom ho poprvé políbil.

Sedmikráska byla dlouhou dobu něco jako znamení jejich vztahu. Pokud kytky, jedině sedmikrásky. Byly speciální pro oba z nich.

Nad tou vzpomínkou se Zayn usmál.

Jak jejich vztah začal, tak i skončil. Ona sedmikráska označila poslední moment, kdy Zayn o Louim slyšel. A i když se snažil zapomenout, bolelo ho to celý život. Našel si manželku, měl s ní děti. Jeden by řekl, že byli šťastná rodina. Pravdu však neznal. To, že ani přesto Zayn nedokázal zapomenout, nevěděl.

Louise Zaynovo odmítnutí zničilo. A nejhorší na tom bylo, že to byla jeho chyba. A že tím nejvíc nezranil sebe, nýbrž Zayna. Nedokázal to přijmout. A proto ho jeho mysl donutila se za to co nejvíce potrestat. Strávil roky snahou zničit jak svoje tělo, tak svojí psychiku. Nic jiného si přece nezasloužil. Stal se závislým na velké spoustě drog nejrůznějších druhů. Až jednoho dne smrtelná dávka směsi z nich jeho trápení navždy ukončila.

---

Poznámka autorky; 🤚🏻👁👄👁🤚🏻

A taky jsem chtěla dát vědět, že ze dvou kapitol tohohle udělám delší, samostatný příběh. Neříkám, že tohle je jedna z nich, ale 🌝🌝🌝.