Adventní kalendář (2020)

24. Liam & Louis - Vánoce (1d)

V Harryho a Louiho bytě vše probíhalo víc než klidně. Harry a Louis v kuchyni připravovali večeři, zatímco Niall s Liamem v obýváku zdokonalovali vánoční výzdobu. Vlastně jen seděli na zemi a jedli čokoládové bonbony z misky na stole, kterou tam předtím dali, a říkali tomu práce.

„Sakra," zabouchl Harry ledničku. „Já věděl, že jsem na něco zapomněl. Nemáme tatarku. Skočím jí koupit, ještě potřebujeme něco?"

„Umm, myslím že ne," odpověděl na to Louis nevzhlížejíc od rajčat, které právě krájel. „Ale můžeš vzít ještě ty čokoládový bonbóny a někam je schovat, aby jsme měli na večer a na zítra. Protože jinak je ti dva hned sežerou."

„Hej, já to slyšel," ozval se zpoza dveří Niallův hlas. V zápětí se blonďáček objevil v kuchyni, kde si začal navlékat svetr, který si tam nechal. „Jdu s tebou."

Harry ironicky protočil očima, to ale Niall naštěstí díky tomu, že zrovna měl svetr přes hlavu, neviděl. Jinak by se Harryho asi pokusil ubodat pravděpodobně tou naběračkou, která byla to jediné, co se momentálně nacházelo na stole. A ještě adventní věnec, ale od toho se radši držel dál, už jen proto, že když ho ráno zapaloval, málem zapálil i ubrus.

Nebylo to ani pět minut, co odešli. Louis si ani nevšiml, že Liam vstoupil do kuchyně. Všiml si toho až ve chvíli, kdy ho Liam pevně objal kolem pasu, zvedl, a odnesl. Ani ho nenechal odložit lžíci, kterou zrovna míchal zatím beztatarkový salát. A i přes Louiho křik a prostesty ho nepoložil. Donesl ho až do pokoje, ve kterém v jejich domě vždy zůstával, kde ho posadil na postel, zavřel dveře a stoupl si před ně, aby Louis nemohl utéct.

„Tak tohle mi teď vysvětlíš." Louis se na posteli uvelebil a olízl lžíci, na které ještě byly kousky brambor, aby ji mohl položit.

„Vysvětlím," odpověděl Liam pohotově. „Takže, kdy přesně plánuješ požádat Harryho o ruku a jak to hodláš udělat?"

„Cože?!" skoro vykřikl Louis. Nachvíli dostal něco jako strach, aby to neslyšel Harry, ale pak mu došlo, že tu vlastně není. Možná na to Liam čekal. Možná proto smazal tatarku z nákupního seznamu. 

„Nesnaž se tvrdit opak, vím, že to chceš udělat," pokračoval Liam. „Ale určitě jen nevíš kdy a jak, nemám pravdu?" 

Pravdu měl. Louis už o tom přemýšlel tolikrát, ale nenapadl ho správný moment. Nahlas to ale nepřiznal. A Liam ho ani nenechal, protože ve svém monologu pokračoval. 

„No, a nezdá se ti snad naše společná vánoční večeře jako ten nejvhodnější moment, který sis mohl vybrat?" 

O tom už Louis taky přemýšlel. A to hodně. Ale než se stihl dopracovat k názoru, Vánoce už byly tady. Takže se rozhodl to na dobu neznámou odložit. 

„Nemám prstýnek," argumentoval Louis ještě dřív, než Liam stačil domluvit. Víc totiž vědět nepotřeboval. 

„Ten kluk tě miluje tak moc, že by si tě vzal, i kdybys mu kolem prstu omotal stéblo trávy," mávl Liam rukou. „Konec konců, nebylo by to originální požádání o ruku, kdybys to udělal s kolečkem cibule? Nebo kroužkem na klíče!"

„To možná jo, ale ne," umlčel ho Louis, než stihl podat další nesmyslný návrh na provizorní zásnubní prstýnek. „Prostě ne. To nemůžu."

„Ale jasně, že můžeš!" 

Liam si byl naprosto jistý, že ví, co Louis chce. Znal ho, co si pamatoval. Tohle na něm poznal. A taky věděl, že Louis velké kroky nikdy neudělá sám. Vždy ho k tomu musí někdo donutit. A proto je tu taky Liam, který Louise pravidelně nutí do věcí, o kterých oba ví, že  mu zlepší život. A tohle rozhodně byla jedna z nich. Takže Liam věděl, že nesmí selhat, protože tohle byla příležitost nad příležitosti.