Adventní kalendář (2020)

22. Tony & Loki - Jídlo (mcu)

Už bylo docela šero, zrovna zapadalo slunce. Podle Lokiho nejlepší čas na piknik v parku. Podle Tonyho tak úplně ne, ale co by pro Lokiho neudělal, že ano. 

Když do parku dorazili, rozsvítily se lampy.

„Lepší čas  jsi vážně vybrat nemohl," podotkl Tony, když procházeli kolem dalšího pozdního pejskaře, opouštějícího tohle poměrně děsivě působící místo, v tuhle hodinu. Ani jeden tu v noci ještě nebyli, proto to Lokimu přišlo jako skvělý nápad. 

„Souhlasil jsi, takže si nestěžuj," odbyl ho. Chtěl dodat ještě něco ve stylu, že se mu to určitě bude líbit, ale usoudil, že o tom se brzo přesvědčí sám. 

„Začínám uvažovat nad tím, jestli to nebyla chyba," odvrátil Tony pohled a začal pozorovat stromy, které míjeli.

„I kdybys nesouhlasil, nasadil bych štěněcí oči a roztomilý výraz, souhlasil bys hned," prohlásil Loki vítězně.

„Ne, to bych teda nesouhlasil," protestoval Tony.

„Stejně jako minule, když jsem chtěl k večeři pizzu, že?"

„To bylo jednou!"

„A taky tenkrát v té sushi reastauraci, a v autě, a taky-"

„Dobře, dobře, to stačí," zarazil ho Tony. Přiblížil se k němu a propletl si s ním prsty. „Máš prostě svoje kouzlo."

„Já vím," zasmál se Loki. „Kterému ty neumíš odolávat."

Tony už se nadechoval, že na Lokiho poznámku odpoví, ale přerušil ho: „Jsme tu."

Odbočil z cesty a Tonyho dovedl až na místo, kam z cesty vidět nebylo. Světlo tam však díky městu všude kolem bylo. Loki položil košík s jídlem a věcmi, který nesl. Vyndal z něj deku a s Tonyho pomocí ji pod stromem roztáhl. Byla poměrně velká. Dost velká na to, aby se na ní oba vyspali v případě, že se jim potom nebude chtít jít zpět domu. S čímž Loki rozhodně počítal.

Potom z košíku vyndali jídlo. Bylo ho tolik, že se až divili, že se jim to do toho košíku vešlo.

„Kde jsme vůbec vzali bábovku?" Tony si po snědení třrí kousků uvědomil, že vlastně vůbec neví. Ale byla vážně dobrá. Kdokoliv ji dělal, měl by jí dělat častěji.

„Nevím, byla na stole," pokrčil Loki rameny.

„Tak za to ti někdo pěkně poděkuje," zasmál se Tony, netušíc, že v momentální chvíli do kuchyně dorazil Bucky a bylo mu divné, že zítřejší snídaně pro celý tým, kterou vlastnoručně upekl, zmizela.

Hodiny plynuly, až se setmělo úplně. Oba leželi na zádech, hlavami k sobě, a navzájem se krmili jahodami. Vzhledem k tomu, že na sebe navzájem neviděli, občas docházelo k velmi zajímavým situacím.

„Au!" zaúpěl Tony, když jahoda, která měla skončit v jeho puse, nejspíš přejela zastávku a skončila v oku.

„Promiň," snažil se Loki potlačit smích, když si představil, jak se teď Tony musí tvářit.

„Ale to není vtipný!" polohlasem zakřičel, zatímco se on sám smál.

Uplynulo dalších několik hodin. Tony si momentálně hověl v Lokiho náruči a z nudy dělal uzlíky na šňůrce, kterou ani nevěděl, kde vzal.

„Nechceme se už vrátit?" nahodil najednou, nespouštějíc pohled z kusu provázku.

„Chce se ti?"

Tony se na chvíli zamyslel.

„Ne."

„Tak vidíš."

„Ale dochází nám jídlo!" nahodil po delší pauze.

„No a?" pokrčil Loki rameny.

„No a? Vážně no a? Však... nebudeme mít co jíst," pokračoval Tony.

„Nebudeme to potřebovat."

„A co když se uprostřed noci probudím?"

„Tak zase usneš."

„Bez ničeho k jídlu?"

„Ano, bez ničeho k jídlu. Myslíš ty vůbec na něco jiného než na jídlo?"

„Jo. Na tebe. Občas," odmlčel se. Než ale stihl pokračovat, do řeči mu skočil Loki.

„Hlavně, když zrovna vařím večeři, že?" zakroutil se značnou nadsázkou v hlase hlavou. „Fakt nevím, proč s tebou ještě jsem."

„Protože jsem nejlepší přítel na světě," zaklonil Tony hlavu, aby viděl na Lokiho, kterému tahle věta způsobila lehké pousmátí.

---

Poznámka autorky; PLS TĚCH POSLEDNÍCH 400 SLOV SI VŮBEC NEPAMATUJU, ŽE JSEM NAPSALA-