Adventní kalendář (2020)

8. Richie & Eddie - Déšť (it)

„Tss, hej, Eduardo."

Eddie vyjekl. Zdálo se mu, že slyší Richieho hlas. Proto vyjekl ještě jednou, když otevřel oči a Richie v celé své kráse seděl na jeho posteli.

„Richie, co to sakra-" nestihl to doříct, protože mu Richie rukou zakryl pusu.

„Tancoval jsi někdy v dešti?" zeptal se, zatímco Eddie bojoval s jeho rukou.

„Co-cože?" vykřikl Eddie. Tedy kdyby nebyla noc, tak by vykřikl. Takhle jen zašeptal a snažil znít co nejrázněji. „Ty si sem jen tak uprostřed noci vpadneš a ptáš se na tohle? Jak ses sem vůbec dostal?" šílel Eddie.

„Pssst, ticho, klid, klid," snažil se ho uklidnit Richie. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se mi to přece jen povedlo.

„Oknem," odpověděl Richie na Eddieho otázku. „Dostal jsem se sem oknem. Bylo uvřený. A teď, když já jsem odpověděl tobě, odpověz ty mně."

„Cože?" snažil se Eddie pochopit, co se tady děje.

„Tancoval jsi někdy v dešti?" zopakoval Richie.

„Ne? Proč, proboha?!" zase skoro zakřičel Eddie.

„Tak se obleč a pojď," řekl mu Richie.

„Cože? Však je noc! A kam vůbec? A navíc-" vyšiloval dál Eddie. Richie vzal Eddieho dlaně do svých, což ho překvapivě utišilo, a zadíval se mo do očí.

„Prostě mi pro jednou věř, ano?"

Eddie po něm stál házel nedůvěřivé pohledy, ale poslech. Myslel, že na sebe hodí jen mikinu, nakonec si ale převlékl i kalhoty a tričko. Ne, že by Richiemu nedůvěřoval, jen nevěděl, co od něj očekávat.

„Chceš jít první?" zeptal se Richie a otevřel okno.

„My půjdeme oknem?" divil se Eddie.

„Kudy sis myslel?" uchechtl se Richie a Eddie si vzpomněl na fakt, že od Richieho většinou neví, co očekávat. A slíbil si, že už nebude panikařit. Přece jen Richiemu důvěřoval. Věděl, že by mu neublížil. Až teď si všiml, že venku prší. Tak takhle to Richie myslel.

Eddie nechal Richieho jít prvního. Richie mu potom pomohl ven. Změna teploty byla znát, ale i tak bylo mnohem tepleji, než Eddie očekával. Kompletně promokl snad hned, co vylezl ven.

„No, a co teď?" zeptal se trochu vyčítavě. Richie kupodivu beze slov nastavil ruku a Eddie ho za ní chytil.

A tak si spolu ruku v ruce kráčeli po prázdné ulici. Osvětlovaly ji lampy, jejichž světlo se odráželo ve vodě, hromadící se u chodníků. Auta tu obvykle nejezdila ani ve dne, natož v noci. Proto ani Eddie ani Richie neměli problém jít po středu silnice.

Eddie sklopil pohled a všiml si, že Richie je bos. Stejně jako on.

Jestli kvůli němu nastydnu, pomyslel si. Pak mu ale došlo, že si slíbil, že uz nebude vyšilovat. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl, potom se pokusil přijít na jiné myšlenky.

Po několika minutách tiché chůze dorazili na jednu z největších křižovatek v Derry. To, že byla největší, však ani zdaleka neznamenalo, že tu byl i největší provoz. Právě naopak, v této části se auto ukázalo málo kdy.

Křižovatka byla ze všech čtyř stran osvětlená.

„Vždycky mi přišlo, že to tu v noci vypadá jako taneční parket," řekl Richie a s těmi slovy pustil Eddieho ruku, na což se Eddie zamračil a vyčítavě se na Richieho podíval.

„Ty už jsi tu někdy v noci byl?" zeptal se Eddie nakonec.

„Párkrát," pokrčil Richie rameny.

„Chodíš často v noci ven?!" zvýšil Eddie trochu hlas a rozhodil rukama. Málem Richieho ani nenechal domluvit.

„Docela jo. Je to...relaxující," odpověděl Richie tak klidně, že klid v jeho hlase uklidnil i Eddieho.

„Jsi blázen," zakroutil Eddie hlavou.

Do tebe, pomyslel si Richie, nahlas to však neřekl. Kolikrát rychleji mluvil než přemýšlel, tentokrát ale ne. Tentokrát si obzvlášť dával pozor na to, co říkal.

„Možná," odpověděl nakonec. „Ale ty taky. Jinak bys se mnou nešel."

Eddiemu v tu chvíli došly slova.

„Dobře, dobře," protočil očima. „Tak co tady děláme?"

Na to Richie neodpověděl. Vzal Eddieho za ruce a dovedl ho doprostřed ulice. Začal se pohupovat do rytmu písničky, kterou si broukal.

„Ty jsi vážně blázen," zasmál se Eddie, když se k němu přidával. Nejdřív si myslel, že písničku nezná. Pak jí ale poznal a přidal se k Richiemu i s broukáním. Postupně přecházeli do tichého zpěvu a po několika zopakování refrénu už zpívali tak nahlas, že jim div někdo nevynadal.

Kdyby je tu teď někdo viděl, nejspíš by si vážně řekl, že jsou blázni. Dva malí kluci, co v dešti křičí a poskakují uprostřed křižovatky, a aby toho nebylo málo, tak navíc ještě v noci. Přesně nad tímhle teď přemýšlel Eddie. Ale na druhou stranu? Bylo mu to jedno. Byl šťastný. Byl šťastný a to bylo jediné, na čem záleželo. A Richie taky. Zadíval se na něj. A jen se tím ujistil. Richie vypadal šťastné jako už dlouho ne. Na chvíli zachytil Eddieho pohled a usmál se. Eddie mu úsměv opětoval. Richie mu odhrnul pramen mokrých vlasů z čela.

„No vidíš, stálo to za to," řekl Richie Eddiemu, když seděli na chodníku a Eddie zhluboka dýchá a tak trochu se snažil popadnout dech.

„Jo. Jo, stálo," usmál se Eddie. Richie na něj cákl vodu z kaluže, která se na obou okrajích silnice udělala.

„Hej!" křikl Eddie, ale když si uvědomil, že už je stejně celý mokrý, rozesmál se. Richie se rozesmál taky. Cítil se úžasně. Zítra na tohle mohli zapomenout, mohli dělat, že se nic nestalo. Ale teď, teď se cítil úžasně. Teď. Na tom záleželo.

---

Poznámka autorky; jediný, co je na tomhle hezký, je to, že to má takovej ten reddie vibe tho