Adventní kalendář (2020)

10. Niall & Liam - Výtah (1d)

Po velmi náročném týdnu, jako naschvál zakončeném dvouhodinovkou biologie, se třídou konečně rozezněl zvonek, oznamující konec hodiny. V dnešním případě i konec celého týdne. 

„Nezapomeňte si za domácí úkol do sešitu udělat výtah ze stran 35 až 40 v učebnici, příště si na to někoho vyzkouším," křikla učitelka ještě, než se studenti vyhrnuli ze třídy a spěchali domů nebo na autobus. 

Niall si potichu zanadával. Té učitelce ty dvě hodiny práce prostě nestačí.  

„Co kdyby jsme teď šli ke mně a ten úkol si udělali spolu?" ozvalo se za ním. 

Liam. 

S Liamem se znali už strašně dlouho. Snad už od školky. Byli takový ten typ kamarádů, kteří u sebe navzájem v pokoji prakticky bydleli a byli braní jako součástí rodiny toho druhého. Prostě přátelství, které chce každý. Niall za něj byl vděčný víc než za cokoliv na světě. A proto se nenáviděl za to, že jeho city to musely vše zkazit. 

I přesto, že si s Liamem říkali vše, tohle mu říct prostě nemohl. A to ho trápilo. Nikdy před sebou neměli tajemství. A teď, když se to změnilo, měl Niall pocit, jakoby je to od sebe oddalovalo. Jestli to Liam cítil stejně, nebo jestli to tak doopravdy bylo, to nevěděl. Jen jemu připadalo, že to tak je. 

Liamovi to tak skutečně připadalo taky. Jen narozdíl od Nialla nevěděl proč. Jen věděl, že je něco špatně. Že se Niall změnil. Chová se jinak. Je víc uzavřený a Liamovi to dá mnohem větší úsilí, aby se uvolnil, když byli spolu. Aby nepůsobil tak napjatě a nervózně. Vlastně to posledních pár let nedalo úsilí vůbec žádné. Až teď s tím zase začal a Liam věděl, že je něco špatně. Jen nevěděl co. Ptát se by nemělo cenu, stejně by mu řekl, že nic. Ani po přemlouvání. Liam by tedy vytáhl to, že si přece říkají vše. Na to by Niall odpověděl, že mu nemá co říct. Možná by odešel. A možná by se Liamovi další dni vyhýbal jen proto, aby o tom nemusel znovu mluvit. 

„Dobře," odpověděl Niall na jeho otázku. Souhlas a to automaticky znamenalo to, že zůstane přes noc a když se jim bude chtít, zůstane až do pondělí a půjdou spolu do školy. Takhle to dělali poměrně často. Skoro každý víkend.

A taky stejně, jako skoro každý víkend, se k žádnému učení nedostali. Nejdřív hráli hry, potom prohlíželi časopisy, zase hráli hry, povídali si, pomáhali s večeří, zase si povídali. A takhle se postupně dopracovali až k tomu, že byly tři ráno oni zády k sobě seděli na posteli a jedli sušenky. Nepovídali si, jen jedli sušenky. Sice tu byli spolu, ale jakoby každý byl sám se svými myšlenkami.

Z tohoto stavu Nialla probralo až to, když se jeho ruka srazila s tou Liamovou, když sahal pro další sušenku. Ucukl. 

„Vem si jí," zaslechl najednou Liamovo hlas. Jakoby zapomněl, že tam s ním Liam byl. A teď si to uvědomil. Sklopil pohled k sáčku sušenek a všiml si, že tam zbývá poslední. 

„Ne, to je dobrý," odpověděl. „Ty si jí vem."

Liam si ji vážně vzal. Ale vzápětí Niallovi v dlani, kterou nechal ležet vedle sebe, přistála polovina oné sušenky. Usmál se. Byly na ní vidět Liamovy otisky zubů.

„Děkuju," zamumlal, zatímco rty oždiboval ukousnutou stranu. 

Nevinný dotek rukou. Ale Niall na něj nemohl přestat myslet. Znovu se podíval na místo, kde předtím ležela jeho ruka. Nyní na skoro tom samém ležela Liamova. Jakoby Niallovi přišlo, že se mu nabízí. Že se mu nabízí k tomu, aby do ní vklouzl tou svojí a nechal se palcem hladit. Domýšlel si. Samozřejmě, že si domýšlel. Ale i tak si momentálně naivně myslel, že ne. Byla noc, on unavený nebyl, jeho mysl ano. Nemohl normálně přemýšlet. 

Položil svou ruku vedle té Liamové. Zaklonil hlavu aspoň tak, jak mu to dovolovala Liamova hlava, o kterou se opíral, a zadíval se do stropu. 

„Líbí se ti někdo?" zeptal se z ničeho nic. Špatný nápad, špatný nápad, špatný nápad. Ale už to nemůže vzít zpět. 

Chvíli bylo ticho Niall i začal doufat, že Liam jeho otázku nezaregistroval, nebo prostě nechce odpovídat. Nebo usnul, a tak ji vůbec neslyšel. Po chvíli ale vážně odpověděl. 

„Niah," vydechl. „Z ročníku výš."

Niallovo srdce vynechalo pár tepů. Pak vynechalo pár dalších ve chvíli, kdy si uvědomil, že jméno, co právě vyšlo z úst jeho nejlepšího kamaráda, nepatřilo jemu. 

Hned, co se z toho chvilkového šoku vzpamatoval, začal doufat, aby se ho nezeptal na to samé. Aby mlčel. 

„Co tobě?" zeptal se. Niall v tu chvíli proklínal sám sebe. Mělo mu být jasné, že se zeptá. Ale vzápětí ho napadlo něco jiného. 

„Proč jsi mi o Niah neřekl?" přebil jeho otázku svou. Na chvíli se i musel zamyslet nad tím, jestli v ročníku výš vůbec nějaká Niah je. Pak si vlastně uvědomil, že nejspíš je. Bude to určitě ta nová. „Říkáme si přece všechno, ne?" přidal Niall, aby Liama ještě víc odreagoval od jeho otázky. Že to říkáš zrovna ty, pokáral v duchcu sám sebe.

Na to Liam jen pokrčil rameny. „Nebyl čas?" 

Niallovi se to zdálo divné. Přesedl si tak, že už se o sebe neopírali. Seděli vedle sebe, ale každý stále stejným směrem, jako předtím. Liam otočil hlavu Niallovým směrem, zato Niall stále upřeně zíral před sebe, jakoby tam bylo něco Bůh ví jak zajímavého.   

„Stále jsi neodpověděl na mojí otázku," zašeptal Liam. Niall otočil hlavu a zachytil jeho pohled. Nedokázal z jeho výrazu vyčíst žádné emoce. Ale i tak měl pocit, že si o to prostě říkal. 

Položil mu ruku na tvář a palcem ho po ní pohladil. Než na to Liam stačil jakkoliv zareagovat, naklonil se k němu a políbil ho. 

„Teď už odpověděl," taky zašeptal Niall, když se oddálil. Na Liamově tváři ruku stále nechával. Čekal na Liamovu reakci. 

Ten se díval kamsi do země. Potom Niallovu ruku ze své tváře shodil. To Nialla vyděsilo. Zase si začal vyčítat, jak špatný to byl nápad. Chtělo se mu brečet a křičet, ale nedělal ani jedno. Jen tu seděl a pozoroval Liama. Snažil se z jeho výrazu vyčíst jakoukoliv emoci. Ale ne. Prostě jen zíral do země. Nic víc, nic míň. 

Po několika pro Nialla dost dlouhých minutách pohled konečně zvedl. „Nialle?"

Niall jen přikývl. Pomalu ani nedýchal. 

„Do vyššího ročníku žádná Niah nechodí," zašeptal, jakoby to Niallovi mělo už dávno dojít. Protože mělo. Usmál se. 

Než si Niall stačil uvědomit, co to vlastně znamená, políbil Liam jeho. Chytil ho za zápěstí a shodil ho tak, aby hlavou spadl přímo na polštář za ním. Potom jejich rty znovu spojil. Liam se do polibku usmál. Věděl, kam tohle vede.   

---

Poznámka autorky; THE WAY I CHEATED THIS-