Ďáblovy Vánoce ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Pepper & Loki

„Je to všechno, slečno Pottsová?“ zeptala se menší hnědovláska, když jí na stůl položila stoh papírů.

Pepper k ní přesměrovala svůj pohled a chvíli se snažila přijít na to, jak její otázka zněla. „Samozřejmě, už běžte domů, Amélie. Krásné svátky vánoční,“ popřála jí a dokonce se jí podařilo na tváři vykouzlit malý úsměv.

„Děkuji. Vám též, nechystáte se také domů?“

„Každou chvíli, jen tu dodělám pár posledních věcí, které musí být hotovy,“ odpověděla neutrálně. Amélie jí věnovala pohled, ale nakonec se rozhodla nic neříkat a konečně vyrazit domů. Nebylo těžké si všimnout, že její šéfová nebyla v posledních pár dnech ve své kůži. Jenže její život byl tak trochu horská dráha a ona už si za ta léta zvykla na to, že občas nebyla Pepper úplně v pořádku. I tak ale vždycky pracovala na sto procent.

Pepper se porozhlédla po své kanceláři. Letos ji měla vyzdobenou více než normálně, neboť na začátku prosince se tu zastavil Peter a trval na tom, že její kancelář vyzdobí. Měla tušení, že vyzdobil celou jejich firmu. Nevadilo jí to. Vánoce měla vždycky ráda. Jenže ty letošní se jí nechtěly slavit ani trochu. Byly to její druhé nejhorší Vánoce, hned po extremisu. Snažila se nemyslet na to, co se stalo. Obrázek umírajícího boha lsti a falše však nemohla dostat ze své hlavy. Thor ji přesvědčoval, že jeho bratr mrtvý není, že to je jen takový trik, který čas od času vytáhne. A ona to věděla. Byla toho svědkem již dříve, ale teď už to byl měsíc a po Lokim nebylo ani vidu ani slechu. Co mu trvalo tak dlouho? I Tony se ji snažil uklidnit. Stále nebyl příliš nadšený přátelstvím, které se odehrávalo mezi ní a Ásgardčanem, ale naučil se ho tolerovat. Koneckonců, poté co ji zachránil, mu ani nic jiného nezbývalo.

S povzdechem se podívala na nástěnné hodiny, které visely nade dveřmi. Opravdu už by měla jít domů. Žádnou práci už tu neměla a doma na ni ještě čekalo pár dárků, které potřebovaly zabalit. Navíc Peter na ni už určitě čeká s připraveným vánočním filmem pro dnešní večer. Dělal to celý prosinec. Každý večer ji nutil se s ním dívat na film. Každý večer pro ně dva připravil hrnek horké čokolády, přesně podle Tonyho postupu, a zachumlal se s ní v objetí v dece. Věděla, že to dělá, aby stále nemyslela na to, co se stalo s Lokim. Také věděla, že i jemu to dělá starosti, ale Peter byl vždycky optimistický, takže věřil, že se tmavovlasý muž brzy ukáže.

„Myslel jsem, že máte ten svátek, kdy jste rádi celá rodina pohromadě…“ promluvil mužský hlas.

Pepper musela zavřít oči a zhluboka se nadechnout, než oči znovu otevřela a podívala se do rohu své kanceláře, kde vedle malého vánočního stromku opravdu stál bůh lsti a falše. Neváhala ani na vteřinu a natáhla se po první věci, která jí přišla pod ruku, což byla v tomhle případě svíčka, kterou dostala od své sekretářky, a hodila ji po něm. Ásgardčan to nečekal, a proto jej předmět uhodil do hrudi, načež spadl na zem.

„Co to bylo?“ zeptal se zmateně. Přišel jí sem popřát krásné Vánoce, neboť věděl, jak moc si na nich Midgarďané zakládají, a ona tu po něm hází svíčky!

„Takže jsi tady. To je dobře,“ řekla lehce ostře a vstala ze židle. Rázným krokem se k němu rozešla, a to už měl Loki ruce před sebou, jako chabý pokus o to, vyvarovat se jejímu hněvu, ať už ho způsobilo cokoliv.

„Pepper?“ oslovil ji ztěžka, když se před ním zastavila s nečitelným výrazem ve tváři. Hádal, že buď na něj začne křičet, nebo se rozpláče. Ani jedno příliš nechápal.

„Co sis jako myslel?! Zbláznil jsi se? On se doopravdy nechystal nic udělat, tak proč jsi prostě nezůstal stát na svém místě a nenechal mě to vyřešit?! A kdes celý měsíc byl?“ křičela na něj, zatímco se snažila potlačit slzy. Nechtěla mu dopřát tu radost a ukázat před ním svou slabost. Už takhle si ji dobíral za to, že jí na něm záleží.

„Opravdu,“ odfrkl si. Nechápal, že vyvádí zrovna kvůli tomuhle. „Myslíš jako minule?“

„To byl rozdíl! Tam jsem si o tvou pomoc řekla. Tehdy jsem tě potřebovala,“ hlesla tiše. Občas ji štvalo, jak moc Loki nechápal emoce. Musela mu všechno vysvětlovat, aby to pochopil.

„Říkal jsem ti to, nedovolím, aby se ti něco stalo. Co na tom vůbec záleží?“

„Záleží na tom, protože jsi před mýma očima umřel a pak ses celý měsíc neobjevil!“ vyjekla frustrovaně. Slzy už zadržet nedokázala.

„Měl jsem nějakou práci,“ namítl nechápavě.

„Takhle to ale nefunguje! Musíš nám dát vědět, že jsi v pořádku,“ zaúpěla. Tohle bylo tisíckrát horší než s Tonym. „Všichni kolem mě jsou v neustálém nebezpečí. Není to poprvé ani naposled, co se někdo zranil, ale aspoň vždycky vím, že jsou v pořádku. Vím, že je má rodina v pořádku,“ vysvětlila.

„Měl bych se omluvit? Protože to neudělám, to víš,“ řekl lehce nepříjemně, neboť tak se právě cítil. Neviděl v tom zas takový problém, ale její slova dávala smysl.

„Prosím, na to tě znám dost dobře,“ odfrkla si Pepper.

„Pak jsi ale musela vědět, že jsem v pořádku -“

„Jak? Nejsem věštec, Loki. Příště o sobě prostě dej jen vědět dřív, než až za měsíc, ano? Nic víc po tobě nechci,“ požádala jej odevzdaně. Nebavilo ji se s ním hádat.

„Jistě,“ slíbil Loki a pak trochu neohrabaně rozevřel náruč, do které rudovláska bez zaváhání vklouzla. Objímaní ho naučila teprve nedávno a do teď byla vždycky první, kdo jejich objetí začal. Tohle byl jen další velký krok v jejich přátelství.

„Veselé Vánoce,“ zamumlala a sevřela jej pevněji, jako by se ještě jednou chtěla ujistit, že je skutečně tu.

„Veselé Vánoce, Pepper.“