Ďáblovy Vánoce ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Pepper & Peter

Byly to příšerné Vánoce. Bezpochyby nejhorší, které oba dva zažili. V jednu chvíli bylo všechno naprosto normální, v pořádku, úplně běžný den. Běžný den, který se ale záhy změnil v noční můru.

Viděl to pořád tak živě a dělo se to znovu a znovu. Exploze. Jeho táta nikde. A pak, jak se jejich sídlo pomalu hroutí dolů, do masivních vln hlubokého oceánu. A jeho táta nikde.

A i když zanedlouho dostali přímo od něj zprávu prostřednictvím Iron Mana, a věděli, že je naživu, i tak měl Peter ohromný strach. Jeho táta byl pryč. Příliš daleko od něj. Úplně sám.

Peterovi se znovu zalily oči slzami. Naštvaně si rukávem mikiny otřel vlhké tváře a zamračeně hleděl na protější stěnu. Všichni teď někde slaví Vánoce a on čeká, jestli se jeho táta vrátí domů.

„Broučku, měl bys něco sníst," ozvala se Pepper něžným hlasem a posadila se k němu na pohovku. Peter nyní neměl na jídlo ani pomyšlení a s nechutí se díval na obložený sendvič, jenž měl položený na talíři. „No tak, zlato, aspoň trochu. Něco sníst musíš a už od rána jsi nic nejedl," prosila ho Pepper a ukrojila mu aspoň kousek, který si Peter neochotně vzal.

„Já nemám hlad," zamumlal potom, když si ukousl dvě tři malá sousta a sežvýkal je. Upřel na Pepper pohled. „Ale víš, kdo má určitě hlad? Můj táta. A my s tím nemůžeme nic dělat, protože je pryč." Jeho hlas zněl vyčítavě a zlomeně, a byť ony výtky nebyly mířeny na Pepper, ji to i tak zasáhlo. Oči se jí zalily slzami, za což si vzápětí vynadala. Musela být silná a musela tu být pro Petera. Byť to skutečně byla její chyba. To ona navrhla strávit Vánoce v jejich sídle v Malibu...

„Já vím, Petere, ale jak jsi sám řekl, teď nemůžeme nic dělat. Musíme na něj počkat. Vím, že ty by ses nejradši vydal jej na vlastní pěst hledat, ale to nejde. Nezvládli bychom to, rozumíš?" mluvila k němu trpělivě, přesto do svého hlasu promítla určitou ráznost. Peter ji sledoval a pečlivě naslouchal každému jejímu slovu. Když stále nic neříkal a ani nepokýval na znamení souhlasu hlavou, Pepper mu položila ruce na ramena a zadívala se mu hluboko do očí. „Petere, tvůj táta je ten nejsilnější a nejodvážnější člověk na světě, a nic nevzdá. On se vrátí, já to vím, a bude v pořádku. Zvládne to, a my tomu musíme věřit. Nenechal by nás tu přece," ujišťovala ho Pepper a pokusila se o povzbudivý úsměv. „Tvůj táta je Iron Man. Dokáže všechno, co jen bude chtít. Popere se se vším, co mu přijde do života. On se nedá."

Peter z ní nespouštěl oči. To, co říkala Pepper, se mu líbilo. A měla pravdu. Jeho táta je nejodvážnější člověk, kterého znal, a udělá cokoliv, aby byl zase s nimi. Přikývl a když Pepper opětoval úsměv, v očích se jí objevila úleva. „Máš pravdu. Táta se vrátí," zamumlal, odložil zbytek sendviče zpátky na talíř a potom se přivinul do její hřejivé náruče, kde se cítil v bezpečí. Pepper si ho k sobě něžně přitiskla a dala mu polibek do vlasů.

„Tvůj táta to zvládne," zašeptala mu znovu a něžně se s ním kolébala, zatímco jej jednou rukou vískala ve vlasech. Ucítila, jak Peter přikývl. Měl zavřené oči. Doufala, že každou chvíli usne. Byl to pro něj náročný den, musí si odpočinout a nabrat zpátky sílu. Byla smutná z toho, že se jim Vánoce nepodařily podle jejich představ. Myslela na Tonyho a doufala, že je v pořádku. Jen aby už byl brzy doma...

„Jsem rád, že tu jsi se mnou, mami," zamumlal celý vyčerpaný a přitiskl se k ní ještě blíž. Pepper zalila vlna mateřské lásky. Usmála se a láskyplně se k němu přivinula.