Ďáblovy Vánoce ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Tommy & Brian

Tommy byl nervózní. A to bylo hodně co říct, neboť on nikdy nebýval nervózní. Opravdu nikdy.

Jenže nyní stál před krásným domem, který měl ještě krásnější vánoční výzdobu, a měl pocit, že mu nohy za chvíli přestanou sloužit a on se zhroutí do sněhové závěje. Moc dobře věděl, jaký typ lidí bydlí v těchto domech. Sám v něm bydlel, tedy do chvíle, než ho rodiče vyhodili. Hádáte správně, že to byla chvíle, kdy jim oznámil, že si nenajde perfektní manželku alias hospodyňku, která se bude starat o dům a jejich děti, zatímco on bude vydělávat peníze na burze. V tomhle domě údajně bydlel velmi přátelský postarší pár, ale to jej příliš neuklidňovalo. Co když se jim nebude líbit?

„Tohle bych si měl zdokumentovat, abych to pak mohl ukázat Pepper,“ ušklíbl se vedle něj Brian, čímž si také vysloužil velmi nepěkný pohled od svého přítele.

„Opovaž se!“ vyjekl hystericky. To mu tak ještě scházelo.

„Vždyť si dělám jen srandu,“ zasmál se. „Ale vážně, je to jen večeře s mými rodiči. Proč jsi tak nervózní?“

„Proč? To se vážně musíš ptát? Protože je to poprvé, co se s nimi uvidím a navíc jsou ještě Vánoce, takže to rozhodně není jen večeře-“ A jeho panika by pokračovala dál, kdyby nebyl přerušen mužem, kterého tolik miloval. Ten moc dobře věděl, jak Tommyho umlčet. Nevýhoda byla v tom, že polibky jej mohl umlčovat jen on.

„Jsi si jistý těmi svetry?“ zeptal se, když se od sebe odtáhli a on se malinko zklidnil. To jediné, co jej teď znervózňovalo, byl ten příšerný svetr, který mu Brian vnutil. Byl červený se zelenými lemy a veprostřed byla žlutá mašle, která měla naznačovat, že byl dárek. Zkrátka katastrofa! Měl by zavolat módní policii, odevzdat doliční předmět a prosit je, aby tu příšernost spálili.

„Věř mi, naši milují příšerné vánoční svetry,“ ujistil jej se zářivým úsměvem na tváři. On měl na sobě zelený svetr, který měl spoustu ozdob a měl symbolizovat vánoční stromek. Věděl, že Tommyho obavy byly zbytečné. Byl si jistý, že jeho rodiče si ho zamilují v prvních deseti minutách, ne-li v prvních pěti.

„Matka by ráda věděla, jestli čekáte, až se z vás stanou kostky ledu,“ ozval se najednou hluboký mužský hlas.

Tommy a Brian se otočili ke dveřím, ve kterých stál postarší muž s doutníkem v ruce. Na sobě měl samozřejmě nevkusný vánoční svetr a Tommymu se ihned ulevilo. „Tati,“ zvolal zvesela a uvěznil muže v objetí, než pokračoval dovnitř.

„Říkal jsem, že je trochu extra,“ připomněl svému otci Brian, když k němu došel a i on ho objal na přivítanou.

„Líbí se mi,“ řekl jen jeho otec, načež si popotáhl z doutníku a zavřel za nimi dveře.

„Máma ti to dovolila, kouřit v domě?“

„Jen výjimečně,“ ušklíbl se starší muž.

„Jdu zkontrolovat, jestli máma nedostala infarkt. Naliješ nám zatím vaječný koňak? Tommy prahne po tom, jej ochutnat. Řekl jsem totiž, že děláš ten nejlepší na světě, ale on nesouhlasí. Nejlepší je prý ten jeho,“ zasmál se a pověsil bundu na věšák, než se vydal do kuchyně.

Jeho matka nedostala infarkt. Spíše to vypadalo, že si Tommyho ihned adoptovala, neboť už měl na sobě kuchařskou zástěru a nadšeně jí pomáhal s přípravou večeře. A když se jeho přítel nedíval, světlovlasá žena se na něj s úsměvem otočila a ukázala mu palce nahoru.

Nakonec se ukázalo, že se spletl. Jeho rodiče si Tommyho oblíbili již v první minutě. Přesně jako on, když potřeboval najít kancelář k pronajmutí a spolu s perfektní kanceláří našel také perfektního muže.