𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦Opakovaný sen♦

,,Musíš si správně vybrat.", vydechne do mrazivé noci.

,,A z čeho si mám vybrat, furt nemohu pochopit o čem mluvíte.", vydechnu a přitáhnu si více své kolena k bradě.

,,Z tvých nápadníků, všichni ti ze začátku budou nabízet to nejlepší, ale to nebude trvat věčně Harry, láska je podivuhodná, ale také zrádná.", řekne v klidu hlas, který mě provází ve snech.

,,Nápadníků?", otočím se zmatený.

,,Ano Harry, nápadníků, ale mezi těmito kouzelníky bude taktéž  mladík, který opravdu opětuje tvé city Harry, ale bude se stranit ostatních, nebude vše dávat najevo, ale v hloubi duše trpí Harry.", řekne a pomalu se oddaluje ode mne.

,,Kam jdete?!", vykřiknu a zvedám se z louky.

,,Budu muset jít a pamatuj, bez lásky člověk nemůže žíti, láska je silná, Harry.", poví mi a pomalu mizí jako mlha.

----------------------------------

Probudil jsem se celý zpocený a těžko se mi dýchalo. Zase se mi zdál ten sen, vždy se tam objevovala ta samá osoba a vždy mi povídala ať si vyberu správně, vydechnu do studeného rána a pomalu stoupám na dřevěnou podlahu.

Pomalým krokem jsem se docoural ke dveřím od koupelny s ručníkem přes rameno a se zmatenou hlavou, která mne jako vždy po ráno bolela. Pak jsem volnou rukou dveře otevřel a vešel do docela malé místnosti.

Odložil jsem svůj ručník na umyvadlo, které nebylo daleko od sprchového koutu a vlezl do sprchy. Pustil jsem na sebe vodu, která byla zprvu chladná, ale postupně přecházela na teplou. Jakmile mi byla teplota vody příjemná , začal jsem na sebe nanášet gel. Pak jsem si nalil trochu gelu na vlasy a po pár minutách jsem vše ze sebe smyl.

Vypnul jsem proud vody a pomalu vylezl ze sprchy. Vzal jsem si do svých rukou ručník, který jsem si položil vedle sprchy a osušil jsem si vlasy a potom jsem si ho odmotal kolem pasu a pomalým krokem jsem se rozešel ke své skříni, kde jsem si vytáhl svůj hábit, košili, kalhoty a kravatu. 

Vše dělám bez kouzel, vyhovuje mi to. 

Vedle skříně jsem si vzal boty, které jsem si tam večer připravil a nazul si je.

,,Nádech, výdech.", řeknu si, abych se uklidnil a natahuji se po klice. Otevřu dveře, které vedou do chodby. Pomalým krokem se rozejdu ke schodům, které vedou do společenské místnosti. Svižným krokem sejdu schody, které mě dovedou do společenské místnosti, kde sedí na gauči u krbu Ron. 

,,Dobré ráno, ospalče.", poví mi Ron po příchodu do společenské místnosti.

,,Dobré-.", zaseknu  se v půlce věty a rozhlédnu se po místnosti. 

,,Kde jsou ostatní.", zeptám se zmateně Rona.

,,Je pozdě, všichni jsou na snídani, to by jsme nebyli my kdybychom někam nepřišli pozdě.", zasměje se Ron a vážně se na mě podíval.

,,Hlavně si pospěš nebo na nás bude Hermiona naštvaná a ještě hůř, že mi všechni všechno sní.", Zdůrazní poslední větu Ron.

,,To by nebyl Ron, kdyby nemyslel na jídlo.", řeknu si pobaveně v duchu.

,,Tak pojď.", pobídnu  Rona.

,,Už jdu.", řekne se smíchem Ron a zvedá se z gauče.

Vybíháme ze společenské místnosti. Chodbou se řítíme do Velké síně, kde na nás čeká rozzuřená Hermiona. Před mohutnými dveřmi se zastavíme, aby jsme si mohli oddechnout a nasát vzduch do plic.

,,Zabije nás, že?", zvedne hlavu a koukne se na mě s ústy, které jsou roztažené od ucha k uchu.

,,To ano, nemá ráda, když přicházíme pozdě", usměju se.

,,To jo, ta by za tyto naše pozdní příchody zabíjela, ale divím se, že si ještě nezvykla, chodíme všude pozdě.", zašklebí se Ron.

,,To je pravda.", zasměji se.

Trvalo nám dlouho, než jsme se uklidnili. Po hlasitém smíchu jsme na odpočet oba otevřeli dveře, protože jsme se hádali koho jako prvního uvidí Hermiona, protože vždy koho prvního zahlédne u otevřených dveří, ten pak odskáče její proslov a pár hodin v knihovně. Po otevření dveří se nám naskytl pohled na všechny studenty, kteří seděli u stolu, jak jsem šmejdil očima po místnosti, naskytl se mi pohled na bloňdatého chlapce, který seděl u stolu. Kdo by to byl jiný, než mladý kouzelník Draco Malfoy. Ron do mě strkl a to mě vytrhlo z hlubokého zamyšlení.

,,Teď je čas na útěk?", zeptá se Ron, oči se mi přesunou na Hermionu, která sedí u stolu a láme v ruce lžíci.

,,Nejsem si jistý, ale místo té lžíce může drtit páteř někoho z nás.", řeknu a polknu.

Hermiona se zvedla od stolu a rozešla se k nám.

,,Teď bych se rád vypařil.", řeknu potichu a polknu. 

Ron se na mě otočí a poví „Taktéž i já.". 

-----------------------------

♦𝑨𝒖𝒕𝒉𝒐𝒓: 𝑨𝒎𝒚𝑴-𝑷♦