Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

13. Tohle není dobrý ☆

Teď vážně, zdá se mi to, nebo tenhle rok utíká příšerně rychle? Dnes je pátek odpoledne, 22. prosince a nám právě začaly Vánoční prázdniny. Od profesorů jsme dostali úkolů ovšem nespočet. Ale já mám v plánu si vše udělat do dnešní večeře. Chci si užít volno, ne sedět nad učením. Když jsem dopsala poslední úkol, což byla mimochodem esej o bezoáru pro Snapea, vydala jsem se dolů, do Velké Síně pro něco na naplnění žaludku.

Mí kamarádi si s úkoly starosti nedělali takže seděli u Zmijozelského stolu a spokojeně tlachali. Došla jsem k nim a přisedla si. Rázem všchni ztichli a upřelo se na mě sedm párů očí. Nechápavě jsem se po nich podívala.
"Děje se něco?" zeptala jsem se trochu podrážděně, protože nikdo nic neříkal. Najednou si uvědomili, že na mě zírají, a začali dělat jakoby se nic nestalo. To mě dopálilo.
"Tak hele buď mi řeknete, co je, nebo já odcházím" prskla jsem. První se slova ujala Jess.
"No víš, Matthew už pár týdnů básní o tom, že se mu líbíš. A dneska přišel s nápadem, že ti podstrčí nápoj lásky. Tak jsme tě teď sledovali, jestli nemáš nějaké příznaky" vysvětlila Jessika. Nevěřila jsem vlastním uším. Když jsem se vzpamatovala z šoku, zjistila jsem, že to ve mě bublá vzteky. Vymrštila jsem se ze svého místa a začala si to dupat k východu.
"Emily! Kam jdeš?" zakřičel za mnou Lenny. Otočila jsem se a opětovala mu stejným křikem.
"Jdu najít toho namachrovanýho idiota a schodit ho z Astronomické věže!" to jsem mluvila od Matthewovi.

Vyšla jsem z Velké Síně a zamířila ke schodům. Vyšla jsem je a zatočila do jedné z chodeb. Najednou mě něčí ruce chytili ze zadu kolem pasu a já zaječela leknutím. Poté mě neznámý otočil a přitiskl ke studené stěně.
"Ty pako jedno zrzavý! Tohle už mi nikdy nedělej!" zaječela jsem Fredovi do obličeje. Ten se jen pobaveně ušklíbl.

"Koukám, že tady má někdo špatnou náladu a potřebuje rozveselit" chytil mě za ruku a táhnul mě někam pryč.
"Pojď, uděláme si pěkný večer na Astronomické věži" křikl na mě, když jsme probíhali jednou chodbou za druhou. Tak přece jen někdo dnes poletí z Astronomky dolů, ale Matthew to, prozatím, nebude, pomyslela jsem si s pohledem upřeným na Fredův rudý zátylek.

Dorazli jsme až pod schodiště, vedoucí nahoru na věž. Fred se zaposlouchal a pak stuhl. Někdo byl nahoře na věži. Šli jsme okolo a tím jsme se dostali pod podlahu hlavní části Astronomické věže. V podlaze byli otvory, ze kterých čouhaly dalekohledy, takže jsme slyšeli a hlavně viděli, kdo je na našem oblíbeném místě. Byli to Snape s Quirrellem. Znělo to, jako kdyby Snape, nebohému koktavému profesorovi, vyhrožoval.

"Tohle není zdaleka naše poslední schůzka Quirrelle. Dokud mi neřekneš pravdu, budu tě pronásledovat nejen ve zlých snech ale i po celé škole." Snape zněl naštvaně ale i trochu nejistě.
"J-jistě Severusi, a-ale pořád n-nevím, jakou p-pravdu" zakoktal, ještě nervózněji než normálně, Quirell. Profesor Lektvarů mu přiložil hůlku ke krku a natiskl ho na stěnu.
"Dávej si dobrý pozor, na mě i na jiné" zasyčel Snape a dal hůlku z Quirrellova krku pryč. Ten jen něco zapištěl a seběhl schody po třech. Snape ještě chvíli o něčem přemýšlel a pak se vydal za ním. Jeho černý hábit za ním vlál.

"Tak tohle není dobrý" zmohl se první na slovo Fred. Já jen zakroutila hlavou.