Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

8. Pocuchané city ☆

Už uběhly 2 měsíce od toho, co jsou spolu Killie s Jamiem a Jessika s Charliem. Všichni 4 jsou naprosto šťastní, jen já mám pořád nesrovnané city. Dá se říct, že pocuchané. Od doby, co jsme byli s Fredem na Astronomické věži, jsme se vždy jen pozdravili na chodbě nebo se na sebe usmáli ve Velké Síni ale nic víc. Jess už jsem řekla, že se mi Fred líbí. Nezlobila se, chápe že citům prostě neporučím.

"Haló, Země volá Emily!" zaječela mi do ucha Chriss. Ponořená ve svých myšlenkách jsem ji asi moc nevnímala. Teď jsem na sebe akorát vylila dýňový džus, protože jsem se příšerně lekla. Achjo, moje snídaně.
"Krucinál, Chriss! Moje uši a košile!" zaklela jsem.

Všichni moji kamarádi se mohli potrhat smíchy. Fakt vtipný. Po chvíli jsem se ale smála s nimi. Zvedla jsem skleničku a kouzlem usušila ubrus. To samé jsem chtěla udělat s košilí, ale než jsem stihla mávnout hůlkou, byla suchá. Jak to? Koukla jsem po svých kamarádech, nikdo z nich neměl vytaženou hůlku. To je divné. Pohled jsem stočila k Nebelvírskému stolu. Fred měl zvedlou hůlku a v očích jiskřičky. Usmála jsem se na něj. Ach, jak sladké.

Dojedla jsem své wafle a vyrazila do učebny Lektvarů za Snapem. Můj nejmilejší učitel, no vážně. Sedla jsem si za Beth a otevřela učebnici. Nápoje lásky a jejich účinky, dnešní téma hodiny bude velmi zajímavé. V tom se rozrazily dveře a ztuhlým krokem došel ke katedře vážený Severus Snape.
"Nápoje lásky, kdo mi řekne, k čemu jsou určeny?" zněla jeho otázka. Nikomu se na toto téma nechtělo odpovídat.
"Nikdo? No tak si někoho vyvolám" rozhodl Snape. No a samozřejmě, při mém štěstí, vyvolal mě.

Po hodině Lektvarů a Kouzelných formulí konečně přišel oběd. Usadila jsem se ke Zmijozelskému stolu a nabrala si pořádnou porci rizota s houbami.
"Zase jíš? Nechápu, proč jsou všichni mudlové tak nenažraní" ozvalo se za mnou posměšně. Ztuhla jsem, ten hlas bych poznala kdekoli. S plnou pusou rizota jsem se pomalu otočila na dotyčnou. A opravdu, stála za mnou brunetka se zelenýma očima, chladnýma jako Severní ledový oceán. Rebecca Carterová, má úhlavní nepřítelkyně. Protočila jsem oči, a jedla dál. Jen si odfrkla a šla pryč, díky bohu.

Po obědě jsem se vydala na hodinu Bylinkářství a poté na Přeměňování. Na konci hodiny, když se s námi rozloučila i profesorka McGonagallová, jsem vyběhla z učebny a brala schody po třech. Máme totiž naplánovaný trénink. V ložnici jsem odhodila učebnice a navlíkla na sebe Famfrpálový hábit. Sčesala si vlasy do vysokého culíku, aby mi nelítaly do očí a vydala se směrem na hřiště. V kumbálu vedle šaten jsem vyzvedla svůj Nimbus 2000 a vylétla nad tribuny. Po chvilce jsem se snesla níž k ostatním členům týmu.

"Co ti tak trvalo? A kde je Killie?" podrážděně vyzvídal kapitán našeho mužstva.
"Já nevím, nejsem její chůva ale kamarádka" prskla jsem rozlobeně. Jen protočil očima. Přilétla ke mě Jessika, svůj Zameták má dobře vytrénovaný. Mrkla na mě a ukázal na tribunu pod námi. Já se tam nechápávě podívala a vzápětí málem spadla z koštěte. Mezi pár lidmi ze Zmijozelu tam zářily dvě rudé hlavy. Vystrašeně jsem koukla na Jess, ta se jen usmála a letěla za Marcusem pro Camrál.
No to mě podrž, teď se hlavně nesmím ztrapnit, opakovala jsem si v hlavě.

Když dorazila Killie, trénink začal. Nakonec jsem si vedla výborně, Zlatonku jsem chytila po 3 minutách co ji Flint vypustil. Dvojčata mi dokonce i řekla, že to byla dobrá práce. A tak jsem se cestou do šatny cítila příjemně.