Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

23. Dovolená v New Yorku ☆

Dva dny po tom, co jsem přijela domů, jsme s tátou, Verou a Finnem nasedli do auta a jeli na letiště. Byl to můj první let letadlem a já se trochu bála. Ale nakonec to bylo v pohodě.

"Finne! Pospěš si, nebo nám ujede autobus!" zavolala do pokoje na svého syna Vera. Vyráželi jsme na výlet do Central Parku. Moc jsem se těšila.

V New Yorku jsme měli strávit první tři červencové týdny. Na 4 týden přijedou Chriss s Killie a já se na ně moc těším. No a pak hurá do Doupěte za Weasleyovými.

"Už jdu mami!" zavolal nazpátek malý chlapec a opravdu, během 10 vteřin byl u nás a my zamířili ven z hotelu směrem k autobusové zastávce. Tam jsme všichni nasedli do zářivě červeného autobusu a vyjeli směrem velkému dobrodružství do útrob New Yorku.

~~

Dva týdny uběhli jako nic, a nastal poslední týden v naší dovolené. Vera s tátou už z nás dětí byli unavení a chtěli zůstat u hotelového bazénu. Mě se nechtělo celý den ležet a flákat se, tak jsem přišla s nápadem.

"Tati? Nemohli bychom jít někam s Finnem?" zeptala jsem se a doufala, že to dovolí. Nadzvedl se na lehátku a podíval se na mě.
"No já nevím, co myslíš Vero?" otočil se na svoji snoubenku. Ano, snoubenku. Už ji požádal o ruku s krásným, diamantový prstenem.

Vera, aniž by zvedla pohled odpověděla.
"Emmy už je dost stará a zodpovědná. Když slíbí, že dá pozor na Finna, nemám problém."

"Jasný že dám na Finna pozor, díky a mějte se! Za 2 hodiny jsme zpátky" vypískla jsem.
"Pojď Finne, jdem se projít" pobídla jsem svého mladšího bratra. Teda, ještě ne ale skoro.

Po hodině trmácení ve městě jsme se zastavili u stánku se zmrzlinou. Rozhodla jsem se, že si s Finnem popovídám. Máme spolu velmi dobrý vztah. Za což jsem ráda.

"Tak co, Finnie. Těšíš se do Bradavic?" nadhodila jsem.
"Jasně! Zajímalo by mě, do které koleje se dostanu" zamyslel se.
"No, já myslím, že ať se dostaneš do jakékoliv, budeš výborný kouzelník i tak" usmála jsem se na něj. On mi úsměv opětoval.

"Díky, jsi ta nejlepší starší ségra na světě. V srpnu mi budeš chybět" řekl a obejmul mě. To mě dojalo.
"Díky bráško" zašeptala jsem.

Dojedli jsme zmrzlinu a pomalu se začali vracet k hotelu. Cestou jsme počítali různě barevná auta. Vyhrávala žlutá, to ty taxíky. Když jsme došli na hotelový pokoj, přivítala nás Vera velkým objetím.

I s Verou jsem si sedla. Bude mi potěšením jí říkat mami. Sice to nebude tak skvělé jako s mojí opravdovou maminkou ale bude to fajn.

"Co si dáte k večeři, zlatíčka?" zeptala se nás Vera. S Finnem jsme se na sebe podívali a mrkli jsme. Přesně jsme věděli, co chceme.

"Špagety!" zvolali jsme jednohlasně a táta se začal smát.
"Vy jste teda dvojka, jak kdyby jste se znali už od narození" poznamenal. Vera se jen usmála.
Myslím, že je ráda, že jsem je takhle přijala.

~~

Poslední týden jsme měli za sebou a před sebou cestu domů. Už jsem se těšila na svoji postel a na kamarádky, které měli přijet hned další den. Táta říkal, že nám nechá dům prázdný. Prý se nastěhuje na ten týden k Veře a Finnovi.

Omlouvám se, jestli vám tahle kapitola přijde zbytečná. Asi se mi úplně nepovedla ale snad to tak moc nevadí.

Enjoy, Kate<3