Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

5. Vzkaz v žabce ☆

Přišla jsem do pokoje chvíli po holkách. A to jsem neměla dělat. Musím si udělat rozvrh hodin, kdy holky chodí do pokoje. Proč?
"Ooo kde jsi byla? Snad ne s Weasleym? Že by rande?" spustila Chriss hned, jak mě uviděla. Tak přesně pro tohle ten rozvrh.
"Prosím tě, jen jsem se zdržela na obědě" protočila jsem oči.
"Ale alee, s Weasleym?" nechtěla to nechat Beth jen tak.
"Vy jste fakt nemožný! Ne, s ním ne. Ale s Marcusem. Dnes večer máme trénink!" vyprskla jsem na ně, to nejspíš nečekaly.
"Skvělý! Už se zas těším, až si zahraju Famfrpál." vykřikla Jess.
Je Zmijozelská střelkyně. Stejně jako Killie. Já, dámy a pánové, jsem chytač. Lenny říká, že ten nejlepší. Vážně kamarád.

Lehla jsem si na svoji postel. Obrana proti černé magii nám začíná až za půl hodiny. Strčila jsem ruku do kapsy hábitu, chtěla jsem vytáhnout rozvrh a přilepit si ho na zeď. Ale našla jsem něco úplně jiného. Žabku se vzkazem od zrzka. Podívala jsem se na holky, něco probíhaly a mě si nevšímaly. Díky bohu. Nechtěla jsem jim o tom říkat. Zatím. Žabku jsem si strčila do pusy a kousek pergamenu rozložila. Začala jsem číst.

V sobotu v 9 večer na Astronomické věži. Přijď včas! Budu tam na tebe čekat. Fred W.
PS nemusíš se bát, myslím to dobře.

Co to má být? Nějaký žert? No, asi ne podle toho co píše v PS. Teď jsem trochu zmatená. Mám tam jít nebo ne? A proč mi najdenou tak buší srdce? S tímhle potřebuju pomoct.
"Jess? Jdeme už? Potřebuju s tebou mluvit." řeknu nervózně. Moje nejlepší kamarádka se na mě usměje.
"Jdeme!" zavelí a já už vstávám z postele. Vyjdeme z pokoje do Společenské místnosti a kamennými dveřmi ven na chodbu. Nic neříkám, jen podám Jessice pergamen se vzkazem.

"Em, to se mi nějak nezdá. Co když ti něco udělá? Pořád je to Nebelvírčan. A víš určitě, že je to od něj?" ptá se Jess starostlivě.
"Ano, dával mi to u snídaně. Víš, já bych tam ale chtěla jít. Samozřejmě jen ze zvědavosti." dodám rychle. Nepotřebuju, aby si ze mě dělala srandu i Jessica.
"Dobře, dělej jak myslíš. Ale kdyby se něco dělo, vyšleš kouzlo, jasný?" usměje se na mě a mrkne.
"Jasný" kývnu na ni a také se usměju. Mám ji moc ráda, vždycky si ví rady, to obdivuju. Mezitím jsme dorazili do učebny Obrany. Profesor Quirrell je velmi divný člověk. A ten jeho turban strašně páchne česnekem, fuj!

"Přijdeš v sobotu na věž?" zaslechla jsem za sebou hlas. Stál tam zrzek, teda Fred, a nervózně se usmíval. Je roztomilej, když je nervózní. Cože!? No to teda ne! Ovládej se Moonová. Mile jsem se usmála.
"Jistě, ale jen proto, že jsem zvědavá, nic víc" odpověděla jsem ostře.
"Jasně" odvětil s jiskřičkami v očích a vrátil se na své místo. Uff, měla bych si hlídat, na co myslím. Je z Nebelvíru, kruci!

Dnes je pondělí a my máme trénink famfrpálu. Celé léto jsem si nezahrála, takže nevím, v jaké kondici jsem. Ukázalo se, že v příšerné. Vůbec jsem se nemohla na Zlatonku soustředit. Bohužel, po chvíli jsem zjistila že to není kondicí ale tím, že přemýšlím nad jistým zrzkem. Sakra! Musím se co nejdřív sebrat.
Marcus Flint, kapitán Zmijozelského mužstva, ze mě nebyl šťastný.

"Na co sakra myslíš!? Ve čtvrtek je další trénink, jestli se nezačneš soustředit, nahradíme tě" celou mě poprskal v šatně. No výborně, to je to poslední co bych teď chtěla.