Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

19. Noc s Fredem ☆

Doběhli jsme před obraz Buclaté dámy. Spala a u toho příšerně chrápala.
"Ehm... nerad vás ruším ale potřebuju dovnitř"
odkašlal si Fred a dáma v obraze se probudila. Nevěřícně se na mě podívala.
"Ale ty nejsi z Nebelvíru" pronesla.
"Ne, není. Ale jde se mnou takže nás pusťte. Hvězdná obloha" řekl Fred heslo a Buclatá dáma se neochotně odklopila.

Vyběhli jsme po schodech nahoru k ložnicím. Fred rozrazil jedny dveře, asi od jeho pokoje. Byl prázný, díky Merlinovi. Hůlkou jsem namířila na dveře.
"Colloportus" zašeptala jsem a dveře se s tichým cvaknutím zamčely. Otočila jsem se na Freda. Stál tam jen v košili a usmíval se.

"Bojíš se snad, že by nás někdo rušil?" zeptal se posměšně a přitáhl si mě blíž. Cítila jsem jeho krásnou vůni. Košile pěkně obepínala jeho svalnaté ruce.
"Jo, třeba tvůj pošahanej klon" zamumlala jsem mu do ramene.
"Cože?! Takhle o mým bratrovi nemluv, vždyť jsme stejní!" čertil se hned.
"No právě" neodpustila jsem si jízlivou poznámku.

"No tak takhle ne, holčičko" řekl a najednou jsem se ocitla ve vzduchu. Se mnou v náručí se začal pohybovat. Než jsem stihla cokoliv říct, ležela jsem na posteli připoutaná jeho tělem. Koukala jsem do jeho zelenohnědých očí. Na tváři mu pohrával zlomyslný úsměv.

"Na co myslíš?" zeptala jsem se ho opatrně.
"Jsi lechtivá?" zeptal se tajemně. Mě zmizela všechna barva z tváře.
"Ne...ne! Na to ani nemysli, Fredericku!" zaječela jsem.
"Takhle mě nazývat nebudeš. Řekla sis o to" uchechtl se a mě začalo peklo. Lechtal mě a já myslela, že se počůrám. Neječela jsem, nechtěla jsem aby někdo věděl, že jsem tady. Ale bylo těžké být potichu.

"D-dost! Už s-stačí. Já.. já už n-nemůžu!" škytala jsem ze smíchu.
"Až odvoláš toho Fredericka" vydíral mě ten tyran.
"Dobře.. dobře! Omlouvám se Frede. A... teď... už... přestaň... p-prosím" nemohla jsem skoro dýchat. Naštěstí přestal. Prudce jsem oddychovala a on se jen smál. Tohle mu nedaruju.

Trochu jsem se uklidnila. Pořád jsem ležela na posteli a on byl nade mnou. Jemně mi prsty přejížděl po ramenech. Opět jsem cítila motýli, hodně motýlů. Zajela jsem mu rukama do vlasů, přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat. On mi polibky oplácel. Nejdřív jemně a pak byli o něco dravější. Ruce vsunul pode mě a jedním pohybem nás otočil. Teď on ležel na zádech a já se skláněla nad ním.

Chvíli pátral po mých zádech a pak našel, co hledal. Zip od mých šatů. Začal ho pomalu rozepínat. Nevadilo mi to, ale dávala jsem si pozor. Nějakým záhadným způsobem je ze mě sundal a já to nechtěla nechat jen tak. Jednou rukou jsem mu rozepínala knoflíčky od košile a druhou jsem měla na jeho krku. Když jsem se dostala k poslednímu, trochu se odtáhl. Sundal si košili a hodil ji někam do kouta.

Po chvíli jsme tam byli už jen ve spodním prádle. Oba jsme ale věděli, že dál nemůžeme. Možná jindy, ale ne teď, když je nám 14 let. Celou tu dobu jsme se líbali. Teď se však Fred přesunul k mému krku. Trochu se vytáhl nahoru, takže teď se opíral o pelest postele. Na krku mi tvořil vlhkou pusinkovou cestičku. Dostal se až k lemu podprsenky.

"Počkej" zachrčela jsem. Zvedl hlavu a tázavě se na mě podíval.
"Můžu tu dnes spát?" zeptala jsem se nervózně. Zamyslel se.
"Jasně, proč ne?" odpověděl a vstal. Zírala jsem na něj, protože jsem vůbec nechápala co to dělá. Přiletělo ke mě jeho tričko.

"Nemůžeš se mnou spát v posteli jen ve spodním prádle. Teda, ne že bych nechtěl ale přece jen tu budou spát i ostatní" vysvětlil. Lehl si ke mě do postele a objal mě. Cítila jsem se v bezpečí.
"Miluju tě" zašeptal mi do vlasů. Natiskla jsem se na něj ještě víc.
"Já tebe" zamumlala jsem a chvíli po tom usnula.

Taaaak, tahle kapitola je zatím nejdelší co jsem napsala ale líbí se mi. Vám snad takyy. Chtěla bych vám poděkovat za skoro 200 přečtení. Jo aaa, tahle knížka bude mít dohromady kolem 30 kapitol. Takže ještě zdaleka nekončím. Mám vás moc rádaa :))
Enjoy, Kate <33