Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

24. Ztracené kotě ☆

Chriss a Killie už jsou u nás třetí den. Jsem s nimi ráda, užíváme s spoustu zábavy. Dnes jsme se rozhodly, že půjdem do nedalekého parku na procházku a pak na zmrzlinu.

"A jak to teda máš v tom srpnu?" zeptala se Killie.
"No, 2. odjíždím do Doupěte. Tam budu celej měsíc a pak rovnou do Bradavic" odpověděla jsem ledabyle. Ptala se na to už po milionté.

"Ale to neuvidíš svýho tátu 11 měsíců, to je skoro rok!" zhrozila se Chrisstine. Je trochu mamánek. Divím se, že přežije školní rok bez toho, aniž by viděla svoje rodiče. A taky že vůbec mohla k nám.

"No jo, ale zas tak strašný to není ne? Budu mu psát a tak. A navíc budu mít ve škole Finna" prohlásila jsem. Finnovi bylo 11 před třemi dny, přáli jsme mu, ještě než přijely holky.

"No jo, to je pravda, tvůj brácha" vzpomněla si Chriss. A pak mi to došlo.
"Holky! Ale vždyť já tátu uvidím. Přijede na pár dní do Doupěte společně s Verou a vezmou se. To bude úžasný!" zajásala jsem.

Mé jásání ale přerušilo tiché mňoukání které se ozývalo z nedalekého keře. Rozběhly jsme se tím směrem. Killie odhrnula větve a nám se naskytl pohled na malé kotě. Bylo černé jako uhel. Vzala jsem ho do náručí a všimla si, že má poraněnou packu.

"Zmrzlina počká, jdeme zachránit kotě" zavelela jsem a i s malým, hebkým uzlíčkem jsme se vydali zpět ke mě domů.

Doma jsme mu daly Kostirost, kotě chvíli bolestně mňoukalo ale pak vyskočilo na nohy a začalo se procházet po stole. Napilo se mléka z misky, kterou jsem nachystala a uvelebilo se Killie na klíně.

"Fajn, je to holka. A je jasný, že od teď je to tvůj mazel. Takže?" zaptala se Chrisstine. Vůbec jsem nechápala, co po mě chce.
"Takže co?" zeptala jsem se jí, protože jsem nemohla přijít na co se ptá.
"Jak se bude jmenovat ty trubko" protočila očima Chriss a mě se rozzářily oči. Ano! Jméno.

"Tak mi pomozte" poprosila jsem holky a ty začaly střílet jména.

"Lisa!"
"Berenika!"
"Šmudla!"
"Tlapka!"
"Ne, ne, ne! Nějaký originální" zamítla jsem všechny návrhy svých kamarádek.

"Tak si to vymysli sama" prskla Killie.
"Tak jo, hmm... třeba... Blackness to znamená Temnota. Zkráceně Blackie" vyjekla jsem najednou šťastně. Holky se usmály.
"Moc pěkný" pochválila mě Chriss.

S Blackie jsme si hrály asi dvě hodiny. Je tak roztomilá. Pak už ji to unavilo a šla si lehnout do deky, kterou jsem jí připravila. Hned ta malá potvůrka usnula.
"Vezmeš ji do školy, prosím?" prosila Killie.
"Jasně" odvětila jsem jen.

Omlouvám se, že tahle kapitola je tak krátká a navíc celkem k ničemu. Možná ji ještě smažu :( Každopádně jsem se chtěla moc omluvit za to, že poslední kapitoly jsou celkem o ničem a strašně přeskakuju časy, ale chci se dostat už konečně do Doupěte abych to mohla rozjet ;) Snad vám to moc nevadí. So čtěte dál, protože to bude ještě zajímavý ale i tak už se pomalu ale jistě blížíme ke konci příběhu. Zbývá už jen pár kapitol. Mám vás ráda.

Enjoy, Kate <3