Zrádce

1.

Draco

Válka pokračuje. Už uběhly dva roky od bitvy o Bradavice. Voldemort je sice mrtvý ale my pořád dál pokračujeme ve válce s Řádem. Chceme se pomstít za našeho pána a svrhnout Řád, abychom konečně mohli ovládnout svět. Vede nás Bellatrix, moje sladká šílená teta a přidal se k ní i můj otec. Sebevědomí se mu vrátilo poté co Pán zla zemřel. Vlastně mu to trochu hrálo do karet. Teď může dělat to, co vždy chtěl. Mít kontrolu a moc. To že převezme vládu Bellatrix bylo jasné. Byla největší zastánkyní Voldemorta a on se jí taky dost svěřoval s plány, takže pro smrtijedy byla jasná volba. Navíc tak jako tak nahání hrůzu a kdo neposlechne, toho zabije. Po smrti jejího pána, zmoudřela, jestli se to tak dá říct. Teď už nic nebere na lehkou váhu a všechno moc ráda plánuje a zbytečně komplikuje. Užívá si, že jí všichni poslouchají.

Debilní válka a debilní smrtijedi. Jsou jen opravdu parta oveček, co neumí nic jiného než slepě následovat vedení. Přestalo mě to všechno bavit v momentě, kdy jsem zjistil, že být smrtijedem není až tak bezvadný. Ale co mohu dělat že? Jediné dobré na tom všem je moje matka. Je ke mně více milá a spolu si občas i děláme legraci z otce a Belly. Samozřejmě za jejich zády. Kdyby se o tom dozvěděli, jsme oba mrtví. Jo, miluju svoji rodinu. Teta se také rozhodla, že mě bude učit všelijakým novým kouzlům a trikům. Také mě učí v nitrobraně. Dovolím si říct, že jsem se za ty dva roky dost zlepšil. Dokonce i v bezhůlkové magii jsem dobrý. Možná, že když už tu není Voldemort a nechce po mě nebezpečné a nesplnitelné věci, tak mi to dává prostor ke zlepšení se. Také jsem se musel emočně uzavřít. Zocelil mě pohled na všechny ty mrtvé v Bradavicích a také to neustálé mučení od milované tetičky, když jsem nějak nesplňoval její očekávání. Kdybych to neudělal, tak bych nedokázal vystát pohled na ty mudlovské šmejdy, co musím na její rozkaz mučit. Mudlovský šmejd. Jako kdyby to něco znamenalo. Pro mě už dávno ne. Zajímalo by mě, jaký bych mohl být, kdybych nevyrůstal v této rodině. Měl bych přátele? Normální dětství? Nebo možná přítelkyni? Jí? Nemůžu na to myslet! Zbytečně mě to teď rozptyluje.

„Draco? Dáváš vůbec pozor?" Sakra, nemám ani tušení na co se mě ptala. Radši neodpovím, Ale podívám se jí do očí. Je vidět, že je naštvaná. To si asi později odskáču.

„Ptala jsem se tě, jestli je ti ohledně plánu všechno jasné." Jasně, ten plán. Jednodušší už ani být nemůže. Jako kdyby jejich plány zahrnovaly něco jiného než mrzačení a zabíjení.

„Ano, je, tetičko" pokusím se usmát. Ale spíš z toho vyjde takový škleb. Ale ona se na mě taky pobaveně zašklebí. Musí si myslet, že se těším na ten masakr. Nebo tak nějak.

Pokračuje dál ve výkladu ostatním a po chvilce poradu ukončí. Na mě se zamračí a naznačí mi, abych šel za ní. Sakra.

Vede mě do mého pokoje. Velkého pokoje s velkou postelí a zelenými tapetami na stěnách. Je tu tma, světlo vychází pouze z mého krbu. Nestihnu za sebou ani zavřít dveře, než zaslechnu její „Crucio" a upadnu na zem v bolestech. Měl jsem to čekat. Vlastně jsem to čekal ale ta bolest je stejně příšerná. Nekřičím. Naučil jsem se nekřičet. Stejně teď moje jediná myšlenka je, že bych chtěl umřít, jak hrozná bolest to je. Vysává mi život z těla, vzduch z plic. Lapám po dechu. Dneska má teta očividně špatnou náladu. Bolest přestala tak náhle jak začala a já vyčerpáním spadnu na zem. Nádech, výdech. Přinutím se vstát. Bellatrix se jen uculuje, jako kdyby byla nějaké dítě, co za nic nemůže. Svalím se do křesla.

„Doufám, že víš, jak je tvoje zítřejší mise důležitá. Byla bych nerada, kdybys zklamal. Tak ať už se to neopakuje!" řekne a opustí můj pokoj. Slyšel jsem, jak zamkla? Jo určitě mě tu zamkla. Super.

Nechápu, proč je ta mise tak důležitá. V čem nám nějaká knížka z Brumbálovi pracovny pomůže? Nebo bych měl říct z pracovny mého kmotra? Tak jako tak, na to, že se vrátím někdy do Bradavic jsem nikdy nepomyslel. Škola je teď stejně zavřená, když stále probíhá válka, ale víme, že Řád tam má svoje hlídky a občas se tam i schází. Proto, tam jsou pořád ochrany, takže dostat se tam nebude jednoduché, ale smrtijedi mají početní převahu a Řád vůbec netuší, že se tam chystáme. Třeba by mohla zrovna hlídkovat ona? Ne. Má určitě důležitější práci. A kdyby tam byla, tak by byla v nebezpečí. Nad čím to přemýšlím? Aagh, musím se jít vyspat.