Zrádce

16.

Hermiona

Oh, dala bych nevím co, abych teď mohla vidět jeho výraz! Prý, já jsem Malfoy, dostanu to, co chci! To určitě! Nejsem přece nějaká panenka na hraní. Mám právo si taky užít. Byla jsem lehce naštvaná, ale zároveň jsem se nemohla přestat uculovat nad tím, co se právě stalo. Vypadal naprosto frustrovaně, když jsem se odtáhla. Nikdy bych neřekla, že ho dokážu přimět se takhle tvářit!

Došla jsem dolů do kuchyně. Měli jsme mít za chvilku poradu, a tak tu už byli skoro všichni. Stáli v hloučcích, povídali si, ale atmosféra byla napjatá.

„Máme tři dny" zahájila jsem poradu a mávla pergamentem v ruce. Posadili jsme se ke stolu. Byla jsem v čele. Po mé pravici seděl Harry a vedle něj samo sebou Ginny.

„Je to to samé pořád dokola. Malfoy říkal, že je na tom něco divného. Podle něj plánují něco velkého, ale nemohl přijít na to co."

„Asi se pořádně nesnažil." Procedil po mé levici Ron a uchechtnul se na vedle něj sedící Levanduli.

Bouchla jsem pěstí do stolu. „Jo? Tak si to jdi zkusit sám!"

„Snad ho nebudeš bránit Hermiono?" Vyjel na mě zase Ron.

„Uklidni se kámo! Hermiona ho nebrání, jen to asi nebude tak jednoduché, co myslíš?" Zastal se ho Harry. Ron se na něj zamračil, ale už nic neříkal. Sklopila jsem hlavu a musela jsem se zase usmát. Nevědomky jsem ho nejspíš opravdu bránila. Zase jsem si v duchu představila, jak jsem ho přimáčkla ke zdi. Podívala jsem se na Ginny, která si všimla mého chování, nenápadně na mě mrkla a podívala se na mě pohledem, který jasně říkal: Všechno mi pak povíš!

Probírali jsme společně plán. Ron už se docela uklidnil ale pořád se zdál podrážděný. Ostatní se zdáli v pohodě. Remus s Tonksovou se ke konci omluvili, že musí jít za malým Teddym a ruku v ruce spolu odešli. Nakonec jsme zbyli jen my, moji kamarádi. Sedli jsme si společně na pohovky do obývacího pokoje a spokojeně jsme diskutovali o starých dobrých časech. Harry s Nevillem si dali partičku kouzelnických šachů a já s Ginny a Lenkou jsme seděli na zemi před nimi a vesele se bavili. Uprostřed toho všeho jsem pocítila známé pálení. Nenápadně jsem se podívala na přívěsek. Stálo na něm: Zítra? To bylo divné. Proč by za to zítra dával otazník? Naklonila jsem se k Ginny a nápis jí ukázala. Zmateně se na mě podívala. Pak se jí rozzářila tvář v úsměvu a rty naznačila: Chce tě. Okamžitě jsem zbledla. Sakra. Nejspíš budu potřebovat její pomoc.

Když se druhého dne blížil čas naší schůzky začínala jsem pomalu šílet. A vypadalo to, že si to Ginny náramně užívá.

„Můžeš se mi přestat už konečně smát!" vyčetla jsem jí podrážděně. Chodila jsem po pokoji sem a tam.

„Promiň Hermiono, ale vypadáš jako kdyby ses měla účastnit turnaje Tří kouzelníků, a ne jako kdybys měla jít na schůzku." Nemohla se přestat smát.

„Radši bych bojovala s Drakem než..."

„S Dracem?" Dokončila za mě Ginny a popadl jí další záchvat smíchu. Dobře, to jsem si trochu naběhla, ale stejně jsem své kamarádce věnovala doufám ten nejvražednější pohled.

„Nechápu, co tě tak žere. Vypadáš senzačně! Malfoy z tebe padne na zadek. Takže tam jdi, buď sama sebou a je to!"

Koukla jsem na ní znechuceným pohledem a povzdechla si. Naposledy jsem se na ní podívala. Třeba jsem doufala, že mě ještě zachrání.

„Tak už mazej!" nařídila mi.

A tak jsem se přemístila.