Zrádce

19.

Draco

Její křik jsem poznal hned. Rozeběhnul jsem se rychle jejím směrem. Odrážel jsem kletby, jak jen to šlo. Další její křik. Tenhle zněl ale mnohem zoufaleji než ten předchozí. Srdce mi bilo jako splašené. Konečně jsem zahlídnul její kudrnaté vlasy. Ruka jí silně krvácela, ale vypadala, že si toho nevšímá. Brečela a vypadala naprosto bezradně. Rozeběhnul jsem se k ní. Měl jsem v plánu ji ochránit a utěšit. To jsem ale dělat neměl. Nebyla zas tak bezradná. Jakmile spatřila, že se k ní blíží někdo v masce, pozvedla hůlku a vyslala kouzlo. Ani jsem nestihnul zareagovat. Kouknul jsem dolů, na svůj hrudník. Krev začala prosakovat látkou. Bylo to celé jako deja vu. Vypadá to, že se Potter pochlubil s kouzlem, kterým mě tehdy v umývárnách skoro zabil. Sundal jsem si masku. A poslední, co jsem viděl, než jsem se zhroutil k zemi, byla Grangerová.

.

„Neviděli jste tu někde žabáka? Jeden kluk Neville ho ztratil." Zeptala se dívka, která stála ve dveřích našeho kupé. Řekla to s naprostým sebevědomím, nedbaje na to, že právě promluvila na pětici chlapců, kteří se k ní otočili s vražedným výrazem, protože právě přerušila jejich debatu. Tím mi naprosto vyrazila dech. Očividně se nebála a stále se spokojeným výrazem čekala na odpověď.

„A co nám je do toho? Odprejskni!" zavrčel Theodore Nott.

Čarodějka si ale z jeho slov nic nedělala. Pokývla hlavou a v klidu zase odešla. Zíral jsem na to místo, kde zmizela a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že na mě někdo mluví.

„Draco? Posloucháš mě?"

„Ne, co jsi říkal Blasi?" a obrátil jsem moji pozornost zas k němu.

.

„Bylo to nádherné, co myslíš Draco?" Zeptala se mě Pansy, když jsem jí vyváděl z Velké síně. Byli jsme tam skoro poslední a jakmile jedna nejmenovaná čarodějka zmizela, přestalo mě to bavit.

„Když myslíš." Opáčil jsem. Pohled mi sjel ke schodům, kde jsem jí uviděl sedět uprostřed schodů samotnou. Vypadalo to, že brečí.

„Tak půjdeme?" Zeptala se černovláska vedle mě a stiskla mi loket. Trochu koketně se na mě usmála. Zvedal se mi z toho žaludek.

„Běž sama, doženu tě." A trochu hruběji jsem jí popohnal dolů do sklepení. Nechápavě se na mě podívala, ale pak zvedla bradu a odkráčela.

Stál jsem tam opřený o sloup a nenápadně jsem si jí prohlížel. Byla nádherná i když plakala. Naštval jsem se. Kde jsou ty dva pitomci, když je potřebuje.

.

„Harry Potter je mrtvý!" Tahle věta se nesla nádvořím. Všichni jsme vyšli ven a pozorovali tu scénu. Nikdo se nezmohl ani na slovo. Všichni jsme byli příliš zděšení. Bylo to moc zlé na to, aby to byla pravda.

„Draco." Ozval se chraplavě můj otec a pokynul mi abych přešel k nim. Pohled mi sklouznul k ní. Také se na mě otočila, bolest v očích. Chtěl jsem si jí zapamatovat co nejvíce jsem mohl. Už mi nejspíš nikdy neodpustí.

.

Otevřel jsem oči a hned jsem je zase zavřel, protože mě oslepilo světlo. Někdo mě držel za ruku. Bylo tu příjemně teplo a ticho. Postel, na které jsem ležel ale nebyla tak pohodlná jak na Manoru. Spíš mi připomínala lůžka na ošetřovně v Bradavicích. Pokusil jsem se znovu otevřít oči. Když se mi povedlo zaostřit, spatřil jsem Grangerovou, která měla hlavu položenou na mé posteli a dlaní svírala tu moji. Byla špinavá, rozcuchaná a ruku, která jí předtím krvácela, měla obvázanou.

„Grangerová, vstávej." Trochu jsem s ní zatřásl.

Trhla sebou, zvedla hlavu a zamžourala očima. Podívala se na mě a pustila moji ruku.

„Jsi vzhůru" oddechla si.

„Očividně." Protočil jsem oči. „Teď mi řekni, kde to jsem a jak dlouho tady jsem." Pokusil jsem si sednout, ale bolelo to jako čert, celý hrudník jsem měl obvázaný. Vstala a pomohla mi do sedu. Měla na tváři nešťastný výraz.

„Byl jsi mimo celou noc a skoro celý den, teď už se zase skoro stmívá. Snažila jsem se ze všech sil, možná ti zbydou nějaké jizvy. Já...zazmatkovala jsem a přemístila tě sem. Pak už jsem se s tebou nemohla vrátit. Promiň mi to. Oni jsou naštvaní, že tu jsi a taky kvůli Lupinovy. Opravdu jsem nechtěla..." nesrozumitelně blekotala.

Vzal jsem jí za ruce. „Grangerová, Grangerová, zpomal. To je v pořádku. Opravdu. Zasloužil jsem si to nejspíš. Ale nerozumím ti ani slovo. Kde to jsem? A co je s Lupinem?"

„Lupina unesli, a kvůli tobě!" řekl naštvaně Weasley, který právě vstoupil do místnosti.