Zrádce

26.

Hermiona

Bellatrix Lestrangeová a Lucius Malfoy právě vešli do sklepení a hrozivě se usmívali. To nebylo dobré. Aspoň, že s nimi nepřišli další smrtijedi. Očividně neočekávali, že se tu objevíme.

„Ale, ale, kohopak to tu máme? Samotný Harry Potter a jeho kamarádi Krvezrádce a Šmejdka. To je mi ale milé překvapení. Přišli jste si pro svého pejska?" řekla rádoby zvědavě a pohrávala si se svojí hůlkou. Lucius se vedle ní jen tvářil povýšeně, jako kdybychom mu nestáli ani za jedno slovo.

My tři jsme se rychle zvedli a namířili jsme na ně hůlky. Vypadali, že si z toho nic nedělají. Bellatrix pokračovala ve svém monologu. Já jsem ovšem byla vyděšená. Očima jsem pořád těkala směrem k Dracově cele.

„Ten vlček měl pravdu. Věděli jsme, že je mezi námi zrádce, jen jsme nevěděli kdopak to je." Zašklebila se. „Museli jsme to ale zjistit, a tak jsme unesli tady vašeho přítele a on nám to všechno moc rád pověděl, že je to tak?" Děsivě se usmála na Lupina a my jsme se na něj podívali také. Není přece možné, že jim to všechno řekl. On se ale jen mračil, nic neříkal a vypadal poníženě, a tak Bellatrix pokračovala.

„Bohužel ne dobrovolně, ale našli jsme způsob." Mrkla na nás. Určitě narážela na tu knížku, která musela také obsahovat nějaké kouzlo podobné varitaséru. Přestávalo se mi to celé líbit. O podobných kouzlech jsem nikdy neslyšela, a to si skoro můžu přísahat, že jsem přečetla snad každou knížku v bradavické knihovně. Musela jsem ale využít situace, kdy Bellatrix byla zabrána do svého příběhu. Vypadalo to, že ráda poslouchá sama sebe.

„Musíme ho zabít, Luciuse, jinak to nejde." Zašeptala jsem nenápadně směrem ke klukům. Oni jen přikývli na znamení, že mě pochopili.

„A tak nám rád a podrobně pověděl, jak se dostat do vašeho úkrytu a jméno toho, kdo nás zradil." Pokračovala ve vyprávění a pohrdavě se podívala směrem k Dracovi.

„To, že to bude Luciusův syn a..."

„Já už nemám syna!" promluvil poprvé Lucius a nenechal to Bellatrix ani doříct.

„Taky nejsi zrovna otec roku!" zakřičel Draco ze své cely a my tři jsme se museli uchechtnout. Nechápala jsem, kde na tohle vtipkování ještě bere sílu.

„Jak se vůbec opovažuješ promluvit, zrádče!" zaječela Bellatrix.

„Tebe už nikdo poslouchat stejně nechtěl." Řekl sebejistě zase Draco. No vážně, musí mít snad lehčí otřes mozku nebo tak nějak.

Tu poznámku si už ale Bellatrix nenechala líbit. Úplně zapomněla na nás tři a s vytáhnutou hůlkou, úplně rudá vzteky zamířila k jeho cele. Toho bleskurychle využil Harry, odzbrojil ji a její hůlka mu přistála v ruce. Bellatrix naprosto zkamenělá šokem se pomalu otočila směrem k nám a zaječela. Lucius hned reagoval a vysílal po nás jednu kletbu za druhou. Úspěšně jsme kletby odráželi a zkoušeli jsme Bellatrix, která se teď zbaběle schovávala za Luciusem, znehybnit. Přece jenom jsme teď byli tři na jednoho, a tak to vypadalo celkem dobře, věděla jsem ale, že její řev museli zaslechnout další smrtijedi a naše šance se tak brzy zmenší. A pak opravdu, jak jsem předpokládala do sklepení jich vběhlo dalších pět. Bojovali jsme statečně dál, ale naše síly ubývaly a ustupovali jsme stále dál do sklepení. Neměli jsme kam utéct, kde se schovat. Harrymu se podařilo zneškodnit jednoho z nich, ale věděla jsem, že jestli nás teď něco nezachrání, nemáme žádnou šanci.

Lucius se děsivě šklebil a podařilo se mu zasáhnout Rona, až odletěl a praštil sebou o jednu z cel.

„Ne!" Zakřičela jsem. Snad není mrtvý! Nehýbal se a z ošklivé rány na hlavě mu tekla krev.

„Oh, ano! Chlapec, který dvakrát přežil dnes zemře! A mojí rukou!" Uchechtnul se Lucius i se svými společníky.

Bylo to, jako kdyby se zastavil čas. Po tváři mi pomalu stékali slzy. Ron ležel vedle nás nehybně na zemi a Bellatrix se děsivě smála. Smrtijedi na nás mířili hůlkami a pomalu se přibližovali. Věděli, že mají vyhráno.

Náhle se jeden z nich zhroutil k zemi a po něm následoval hned další. Smrtijedi s Luciem se zmateně podívali za sebe, odkud to kouzlo přišlo.

„Narcisso? Co to děláš?" zeptal se hrubě její manžel.

Narcissa Malfoyová stála kousek za nimi v celé své kráse s rukou nataženou a po jejím pravém boku stál Terry, který se tvářil více než odhodlaně.

„Už mému synovi ubližovat nebudeš." Řekla chladně a s kamenným výrazem ve tváři se napřáhla hůlkou. Všichni byli tak překvapení, že nikdo nestihl včas zareagovat.

„Avada kedavra" zašeptala a Lucius padl mrtvýk zemi.