Zrádce

6.

Hermiona

Druhý den ráno jsem na poradě už po třetí vysvětlovala, co se včera přihodilo. Nikdo tomu nechtěl věřit a ostatně ani já sama jsem tomu nevěřila. Část mě si přála, aby to byla pravda, že se změnil. Ale ta druhá rozumnější část si pořád myslela, že to je nějaký trik prohnaného smrtijeda.

Díky jeho ne tak časného varování se nám podařilo zavolat posily a společně jsme je vyhnali z lesa pryč. Dva se nám dokonce podařilo zajmout.

Druhý útok na Luciuse Malfoye a jeho skupinku, se také podařil. Nikdo neumřel. Ale utrpěli jsme velká zranění. Neville spolu s dalšími třemi členy Řádu ležel na lůžku a zotavoval se. Ošklivá kletba mu na hrudi způsobila velkou ránu. Ještě, že ho stihli včas přemístit zpátky do úkrytu. Teď už tam měl jen nepěknou fialovou jizvu a Lenka seděla stále u jeho lůžka a odmítala se hnout.

Tři z jejich sebranky už teď hnijí v Azkabanu. Bohužel, Lucius, jakmile viděl, že do města neprorazí, tak se všemi utekl. Zbabělec jeden.

„Uklidněte se všichni!" zakřičela jsem.

„Já mu také nevěřím, ale musíte uznat, že kdyby nás neupozornil, nejspíš bychom byli všichni mrtví. A navíc informace o jejich plánech by se nám opravdu hodily. Musíme to zkusit. Navrhuji abychom na něj dnes použili nitrozpyt. Koukneme se mu do hlavy, co chystá a kdyžtak ho prostě zadržíme. Nemohl v žádném případě vědět, že se tam včera objevím, takže jeho plán, kdyby nějaký byl, nebude tak promyšlený." Zakončila jsem svůj monolog s vydechnutím. A podívala jsem se na zbytek, co na to říkají. Všichni vypadali, že to, co jsem řekla zvažují. Nakonec promluvil George.

„Hermiona má pravdu,"

„Musíme to aspoň zkusit." Dokončil za něj Fred.

„Kdyžtak tu fretku prostě zabijeme." Přidal se Ron.

„Opravdu tě prosil?" Zeptal se Harry.

„Ano, prosil. Malfoyovi ze školy se nic z toho nepodobá, viď?"

„Ano, je to vskutku divné. Ale jak říkáte, měli bychom to udělat. Takže kdo je pro?" Zeptal se Harry ostatních.

Všichni překvapivě zvedli ruku. Na tvářích měli stále nevěřícný výraz, ale bylo vidět, že jsou ochotni zkusit všechno jen aby byla tahle hrozná válka za námi.

„Dobře, takže tady je plán." Řekla jsem.

.

Po poradě jsem šla zkontrolovat raněné. Zeptala jsem se Lenky, jestli něco nepotřebuje, ale jen zavrtěla hlavou. Šla jsem do kuchyně, vzala jsem si nějaké jídlo ke svačině a ponořila se do přípravy lektvarů a mastí, které jsme včera vypotřebovali na zahojení ran. Udělala jsem také nějaké do zásoby. Vzhledem k tomu, že jsem se musela plně soustředit, abych některý lektvar nepokazila, nezbylo mi místo v hlavě na přemýšlení nad včerejším dnem. Ale to bylo dobře. Už takhle jsem ho měla v hlavě až moc. Strávila jsem v kuchyni celé odpoledne a vyhnala mě až Molly k obědu. Její jídlo bylo senzační. Nikdo nevařil tak dobře jako Molly.

Po obědě jsem si šla na chvilku odpočinout do svého pokoje, který jsem sdílela s Ginny. Seděla na posteli a vypadala, že na mě čeká.

„Tak co? Jaké to bylo?" zeptala s dychtivostí v hlase. Vypadala jako tenkrát na škole, kdy jsme s holkama na pokoji vždy probíraly nějaké nové drby. Její dotaz jsem nepochopila. Ptá se mě na lektvary? Nebo na oběd?

„Jo, tvoje mamka vaří fakt skvěle." Řekla jsem se zvednutým obočím. Proč se mě ptá na jídlo?

„Ale prosím tebe, víš, na co se tě ptám! Na včerejšek, na Malfoye. Dole jste řešili jen plány na dnešek, ale jaký byl? Jak vypadal? Pořád tak dobře?"

„Ginny!" napomenula jsem svojí nejlepší kamarádku. Ale musela jsem se pousmát. Ginny byla sice zasnoubená s Harrym, ale pořád v ní byla ta ulítlá Ginny ze školy. Záviděla jsem jí její vztah. Byli spolu pořád tak sehraní. Když jsem se rozešla s Ronem byla dokonce šťastná. Říkala mi, že má bratra sice ráda, ale že mám na lepšího. A teď na mě koukala a čekala na všechny podrobnosti. Co čekala, že jí řeknu? Že bylo vše úžasné? Že jsme se nechtěli navzájem povraždit? Že mu to všechno věřím a nechala jsem se zlákat jeho šarmem?

„Vypadal dospěleji, už to nebyl ten vystrašený mizera ze školy." To jsem musela uznat a přemýšlela jsem jaký vlastně byl? „Jinak vypadá pořád stejně. Jen ty jeho výrazy, a to, jak mluvil. Opravdu bych ráda věřila tomu, že se změnil. Zněl tak."

„Jůů, jsem zvědavá až ho potkám. Třeba tady bude bydlet? S náma?"

„Ginny, Ginny nepředbíhej zase. Pořád nevíme, jestli opravdu chce přejít na naši stranu. A i kdyby ano, nejspíš jsem pro něj jen pořád mudlovská šmejdka. Nebude s náma nic chtít mít."

„Myslíš jo? Třeba se opravdu změnil, a na tomhle už mu nesejde."

Povzdechla jsem si. Kéž by to byla pravda. Mohl by se někdo jako on opravdu tak změnit? Nebo je to něco, co v sobě máte zakořeněné už navždy? Usmála jsem se na svoji kamarádku. Když jsme probírali takové věci, zdálo se, jako kdyby žádná válka nebyla. Jako kdybychom byli zpátky na škole. Dvě holky a jejich jediný problém jsou zkoušky a otravní kluci.

„Musíme se jít připravit na večer. Projet si znovu plán." Řekla jsem a mířila jsem ke dveřím.

„Jo jasně. Užij si to večer!" zavolala na mě. Tomu jsem se musela pousmát.

„Co si máš užít?" zeptal se Ron.

„Ale nic." Řekla jsem s povzdechem. Dorazili jsme společně do kuchyně, kde jsme si měli projít znovu večerní plán. Dnes měl jít Ron, Harry, Lupin, Kingsley, Fred, George a já.

Uvidím, jak to celé dopadne.