Zrádce

2.

Hermiona

Válka pokračuje. Voldemorta jsme sice už porazili, ale jeho následovníků je stále dost. Dva roky. Dva roky plánování a bojování se smrtijedy. Dva roky dívání, jak moji přátele trpí a umírají. Neútočí sice moc často, ale život ve věčném strachu je zdrcující. V Řádu nám přibývají noví členové, ale věřím, že je tomu tak i na straně zla. Vede nás teď Kingsley Pastorek s McGonagallovou, která teď provádí opravy Bradavic a doufá, že se škola zase někdy otevře. Samo sebou naše slavná trojka má větší slovo a máme na starost veškeré operace, ale život na Grimmauldově náměstí se pro mě stal už tak jako tak skoro až nudnou rutinou. Vařit lektvary na ošetřování raněných, hlídkování, porady, útoky...To vše mi zlepšovali moji kamarádi. Harry a Ginny pořád vesele spolu, Ron s Levandulí, kteří se k sobě vrátili, ale já jsem jim to přála. Věděla jsem, že s Ronem to nebyl tak dobrý nápad. Hodili se k sobě víc. A Neville s Lenkou, kteří spolu byli tak potrhle roztomilí. A samozřejmě Fred s Georgem a jejich neustálé vtípky a nové, a nové vynálezy. Jak se ukázalo, některé jejich výtvory se skvěle hodily pro boj nebo ochranu, a tak jejich obchod dále spokojeně vzkvétal i v těchto dobách.

„Porada za pět minut." řekl v mých dveřích Lupin a šel to říct i zbytku domu. Lupin měl už teď skoro dvouletého Teddyho, který byl hrozně roztomilý a pěkně zlobil. Vždy zlepšoval naši pochmurnou náladu, která v domě vládla.

„Hned jsem tam." Nechtělo se mi tam, jen další nudné přemýšlení co dál a jak postupovat. Nikam to nevedlo. Nevěděli jsme, co chystají ani kde se skrývají. Jediné, co jsme mohli dělat, bylo se rychle přemístit na místo kde nás právě bylo potřeba. Takhle ta válka nikdy neskončí.

„Tak jdeš?" zeptala se Ginny, moje nejlepší kamarádka, v mých dveřích.

Agghh, zvedla jsem se z křesla, odložila knížku a šla dolů společně s Ginny. Překvapilo mě, že tu je dnes i McGonagallová. Obvykle přicházela jen když to bylo důležité nebo když měla nějaké nové informace. Má dobrou náladu, tak to snad bude stát za to.

„Podařilo se nám zajmout jednoho ze smtijedů. Moc toho nevěděl, ale získali jsme informaci, že samotný Lucius Malfoy povede útok na jednu mudlovskou vesnici, ve které žije dost kouzelnických rodin. Je poměrně blízko Prasinek, takže se domnívám, že jim bude sloužit jako výhodný strategický bod." Zahájila poradu a místnost se naplnila nadšeným špitáním. Ano, byli jsme rádi, že máme konečně použitelnou informaci. Počkat, řekla Lucius Malfoy? Pche, určitě s ním bude jeho synáček. Udělá vše, aby se zavděčil svému otci. A to jsem si myslela, když jsem ho viděla naposledy, že by mu konečně mohlo svitnout.

„Kdy?" zeptám se.

„Zítra. Ale pro vás slečno Grangerová mám jiné plány."

„Ale..." Nestihnu nic říct.

„Po poradě vám je povím." Utne mě McGonagallová.

Pff, fajn. Tak si poslechnu zbytek informací, a i plán, jak to podniknou, ale hlavně přemýšlím, co asi tak bude chtít. Určitě to bude něco důležitého.

Nebylo.

Zítra mám mít hlídku s Deanem Thomasem v Bradavicích. Ráda tam hlídkuju, připomíná mi to staré dobré časy. Ale myslela jsem, že se budu moct připojit k boji proti Malfoyovi. Chtěla, abych s nimi nechodila, zůstala na hlídce a při té příležitosti zašla do ředitelny pro nějaké knížky. Vzpomněla si, že tam jsou a myslí si, že v nich najdeme nějaké nové užitečné informace, lektvary a podobně. Prý je to přesně práce pro mě, protože ta knihovna by mohla být nějak očarovaná. Podle mě je to ztráta času. Ale když si to přála, tak se nedá nic dělat. A to jsem si začala dělat plané naděje, že ho třeba uvidím a kopnu ho do té hezké tvářičky.