Zrádce

15.

Draco

„Grangerová." Pozdravil jsem jí. Dal jsem si pozor, abych jí zase neoslovil jménem. Vůbec nechápu, jak jsem se minule mohl přeřeknout. Určitě ještě nejsme přátelé na takové úrovni, aby jí tak mohl říkat. Moc dobře jsem si všimnul toho překvapeného výrazu, který měla, když jsem jí tak oslovil.

„Malfoyi." Pozdravila ona mě. Taky mi říká příjmením a ne Draco. Ale slyšet moje jméno z jejích úst, kdyby byla pode mnou prohnutá a jen moje...

„Stalo se něco?" Vytrhla mě z mých myšlenek. „Vypadáš hrozně."

„Díky, taky tě rád vidím." Opáčil jsem sarkasticky. No vážně. Já přece vypadám dobře vždy, ne!?

Ušklíbla se. „Myslím to vážně. Něco se děje na Manoru že?"

„Chytrá jako vždy Grangerová." A udělal jsem posměšnou poklonu.

Zamračila se na mě a založila si ruce na hrudi. Čekala, až jí to povím.

„Plánují další útok." Řekl jsem poraženě. Zpozornila. „Všechny podrobnosti mám zas tady." A ukázal jsem jí svitek pergamenu, který jsem vytáhl z hábitu. „To ale není to, co mě trápí." Přešel jsem k pohovce a usednul. Přisedla si a očima naznačila, že poslouchá. Neviděl jsem jí 5 dní. Chvilkama jsem přemýšlel, že bych si něco vymyslel a prostě jí zavolal abych jí mohl zase vidět. Nic pořádného jsem ale nevymyslel, a navíc jsem měl dost práce na Manoru. Snažil jsem se zjistit, co se děje. Bohužel neúspěšně. Až do včerejší porady, kdy jsme se dozvěděli od Bellatrix o dalším útoku. A to mě znepokojilo ještě víc.

„Moje teta Bellatrix je šílená."

„To jsme ale už věděli ne?" Uchechtla se.

„Nech mě to dokončit!" Zavrčel jsem na ní.

„Je sice šílená ale hloupá není. Několik dní byla zavřená v pracovně a kula pikle s otcem. Zkusil jsem něco zjistit všemi možnými způsoby, ale neúspěšně. A pak přijde s obyčejným plánem na znovudobytí té mudlovské vesnice? To samé zas dokola? Ani slovem nenaznačila, že by jí přišlo divné, že jste o tom útoku věděli, ani to že jste zaútočili na tajné doupě smrtijedů. Nic. Nepřijde ti to divné?"

„Trochu ano." Souhlasila se mnou. Tvářila se vážně. Také jí to začala vrtat hlavou.

Zkoušeli jsme tomu přijít na kloub, ale nic pořádného nás nenapadalo. Nakonec jsme toho nechali a shodli se na tom, že se teď musíme připravit na útok, a pak vymyslíme, nějakou novou strategii pro mě, abych nenápadně zjistil, co se děje. Představa, že bych čmuchal u tety v pracovně a ona mě přistihla byla až skoro brutální.

Po celou dobu rozhovoru se Grangerová zdála napjatá. Zajímalo by mě, jestli jí takhle ovlivňuje moje přítomnost. Chvilku jsem jí ukazoval něco na plánku, co jsem přinesl a schválně jsem byl co nejblíže u ní abych jí trošičku potrápil a otestoval. Byla napjatá to ano, ale nevypadala, že by jí to vadilo. A to jsem si užíval. Pak vstala a oznámila mi, že už bude muset jít. Tak to tedy ne.

„Grangerová! Ani se nehni!" přikázal jsem jí s laškovným výrazem.

„A proč bych to měla dělat?" opáčila.

„Snad neodejdeš bez rozloučení?" a pomalu jsem se blížil k ní. Stála tam, zírala na mě. Viditelně se jí zrychlil dech.

„Dobře, tak se měj Malfoyi." Řekla posměšně.

„Ne tohohle rozloučení..." a chytnul jsem jí v pase.

„A co když nechci?" vzdorovala mi.

„Ale já jsem Malfoy, vždy dostanu to, co chci." A políbil jsem ji. Trošku protestovala, ale pak se přestala bránit a polibek prohloubila. Spojila si ruce na mém krku a přitiskla se víc ke mně. Začala přebírat vedení a byla to ona, kdo mě přitiskl ke zdi, až jsem přidušeně vydechl. Přejela mi rty k mému uchu a dováděla mě k šílenství. Zavřel jsem oči a užíval si všechno, co dělala. Bohužel přestala a odtáhla se ode mě.

„Měj se Draco." Řekla s uličnickým výrazem ve tváři a dala si záležet, aby zřetelně vyslovila moje jméno a zmizela. Prostě zmizela! To jí nedaruju!